4.4. Lugikum

4) Lugikum (lužická kra, zvána též lužické krystalinikum, dříve zvána západosudetská kra)
Nachází se převážně v oblasti Lužice a vybíhá na území České republiky, kde do lugika řadíme krkonošsko-jizerskou oblast včetně frýdlantského a šluknovského výběžku. Lugikum dále pokračuje Broumovským mezihořím, Orlickými horami, Králickým Sněžníkem a Rychlebskými horami. V Ramzovském sedle je lugikum tektonicky omezeno vůči moravosilesiku.

Lugikum se skládá ze silně metamorfovaných hornin (pararuly a ortoruly), místy je tvořeno svory a fylity. Významné je zastoupení těles hlubinných vyvřelin; jedná se hlavně o lužický pluton ve šluknovském výběžku a krkonošsko-jizerský pluton. Ten zaujímá převážnou část Jizerských hor, které díky tomu mají skalní, resp. “balvanitý” vzhled. Co se týče Krkonoš, tak zde Krkonošsko-jizerský pluton přísluší k vyššímu, tzv. slezskému hřbetu, ale pouze v území západně od Sněžky. Vnitrozemský, tzv. český hřbet Krkonoš (Kozí hřbety) je tvořen kontaktně metamorfovanými horninami (kvarcity), neboť je na styku s hlubinným tělesem. Linie kontaktní metamorfózy vede přes Luční a Studniční horu na Sněžku.

5) Moravosilesikum (moravsko-slezská jednotka)
Moravosilesikum je východní lem oddělující Český masiv od karpatské soustavy. V rámci moravosilesika vyčleňujeme moravikum a silesikum.

Silesikum (jesenické krystalinikum) je krystalinický komplex silně přeměněných hornin (pararul a ortorul) v Hrubém Jeseníku. Nalezneme zde i hlubinné vyvřeliny, a to žulovský pluton na jeho slezském úpatí.

Moravikum (moravské krystalinikum) je krystalinický komplex se složitou stavbou; je to nejsložitěji uspořádaná část Českého masivu. Jsou zde stopy příkrovové stavby, kdy docházelo k nasouvání od západu k východu. Východní část moravika (okolí Brna, jižní část Drahanské vrchoviny a území mezi Brnem a severním cípem Znojmem) zveme jako brunovistulikum, které se vyznačuje tím, že vrstvy klidně ležících vrstev hornin jsou prostoupeny vyvřelými horninami (Brněnský pluton). Vrstvy brunovistulika se na východě noří pod karpatskou soustavu.

Na moravikum a silesikum se na východě napojují oblasti budované nepřeměněnými sedimenty, přičemž v západní části těchto oblastí dominují devonské vápence a směrem na východ přibývají sedimenty spodního karbonu (kulmu). Východně od silesika je pruh devonských vápenců zachován v linii Rýmařov – Vrbno pod Pradědem – Zlaté Hory, přičemž se zde okrajově (hlavně na starších metamorfovaných vápencích) vyskytují krasové jevy. Východ moravika je lemován rozsáhlou deskou devonských vápenců, kde došlo k vytvoření tzv. Moravského krasu (prostor východně od Blanska). Jedná se o protáhlou kru, která od severu k jihu měří 25 km a od západu k východu 5 km.

Východní část Drahanské vrchoviny, převážná část Nízkého Jeseníku a Oderské vrchy jsou tvořeny kulmskými sedimenty, které směrem k Ostravské pánvi přecházejí v horniny svrchního karbonu.