4.6. Na počátku permu projevy hercynského (variského) vrásnění ustaly

Na počátku permu projevy hercynského (variského) vrásnění ustaly a v podstatě od permu se Český masiv po většinu svého dalšího vývoje stává souší, dochází jen k místním transgresím mělkého moře či tvorbě jezerních pánví. Od permu se Český masiv vyvíjel platformním způsobem.

V období mezi triasem a jurou je Český masiv souší, takže jurské a triasové horniny až na výjimky nenalezneme. V triasu došlo ke krátké transgresi mělkého moře od severovýchodu do prostoru broumovského výběžku (Adršpašsko-teplické skály, Broumovské stěny, Ostaš), kde v podloží mladších (křídových) sedimentů nalezneme vrstvu triasových pískovců. V juře pronikl úzký záliv moře do šluknovského výběžku a na linii lužického přesmyku (odděluje Českou křídovou tabuli a lužický pluton) se vytvořily jurské vápence. Dále jurské sedimenty nalezneme v Moravském krasu, kde jsou druhohorní závrty zaplněny jurskými vápnitými zpevněnými pískovci (Olomučany a Rudice).

Na pomezí spodní a svrchní křídy se začínají ozývat projevy orogeneze na jih od Českého masivu. Díky tomu část jeho centra (podél toku Labe) se postupně snižovala a byla zasažena transgresí mělkého moře od severovýchodu (přes broumovský výběžek a Kladskou kotlinu). Během svého největšího rozšíření moře zasáhlo Polabí, Lužické hory, pahorkatiny severně od Labe, dolní Poohří, Berounsko, úpatí Doupovských hor a sever Středočeské pahorkatiny. Pravděpodobně přes Hornomoravský úval došlo k propojení tohoto moře s mořem alpsko-karpatské předhlubně. Oblast Českého masivu, kterou moře zasáhlo je známa jako Česká křídová tabule. Hlavní stádia sedimentace se odehrávala ve svrchní křídě (cenoman a turon) a vrstvy zde zanechaných hornin dosahují mocnosti až 700 m, což svědčí jednak o tom, že moře během křídové sedimentace prohlubovalo svoje dno, a jednak o velkém odnosu horninového materiálu z pevniny (vytvoření pískovců a slepenců, dále opuk a jílovců). Sedimentační prostor měl mírně ukloněnou pánvovitou strukturu a v souvislosti s obdobím pozdějších tektonických neklidů jsou vrstvy České křídové tabule rozlámány. Česká křídová tabule je vlastně artéskou pánví, neboť se v ní střídají propustné a nepropustné vrstvy a navíc směrem k Labi se i jednotlivé propustné vrstvy mění na nepropustné jílovce. Na linii procházející středním tokem Labe až k Železným horám je dobře patrný přechod pískovcové facie k facii jílovcové a vyskytují se zde prameny podzemních vod. Artéské prameny v České křídové tabuli nalezneme zřídka, a to v dolním Pojizeří a Chrástu u Chrudimi. Pásmem přirozeného přebytku podzemních vod je oblast podél Pšovky a Košáteckého potoka. Nejvydatnější pramen je u obce Mělnická Vrutice (150 až 250 l • s–1), další vydatné prameny se vyskytují v okolí Káraného a Benátek nad Jizerou.
Křídová sedimentace zasáhla i prostor Jihočeských pánví, které měly v tomto období prostřednictvím brány u Českých Velenic napojení na moře alpské předhlubně.