1. Planetární geografie

1. Planetární geografie

– doporučná literatura:
o Úvod do studia planety Země. R. Brázdil a kol., SPN 1998
o Matematická geografie. – II – , SPN 1981
o Planetární geografie. Čapek R, Praha 1997
o Matematický zeměpis a kartografie. Tichý O., Švec R., SPN 1965

1.1. Planetární geografie

1. Věda o velikosti, tvaru a pohybech Země a důsledcích těchto vlivů na krajinnou sféru, o určování a měření času a polohy bodů na Z povrchu.
2. Soubor poznatků o stavbě a vlastnostech Země ve vesmíru s ohledem na geografické důsledky. Postavení Země ve vesmíru – určuje to, co je právě na zemském povrchu.

PG úzce navazuje na jiné disciplíny → geodézie – věda o určování a měření přesného tvaru Země
→ Geologie
→ Geofyzika
→ Astronomie

1.2. Vývoj poznatků o Zemi a vesmíru

– Nejstarší civilizace – znalost kalendáře, slunečních hodin, předpovědi zatmění…
– 1000let PNL – vypouklý štít z něhož vytékají vodní toky
– 8. – 6.st. PNL – Thales z Milétu – Měsíc osvětlen Sluncem; Anaximandros – Země = válec zavěšený v centru hvězdné sféry
– 5. – 4.st. PNL – Pythagoras – kulatá Země; Aristoteles – Důkazy o kulatosti Země, geocentrický systém
– 3. – 2.st. PNL – Aristarchos – heliocentrický systém; Eratosthenés – stanovil velikost Země
– 1. – 2.st. NL – Klaudius Ptolemaius – souhrnné práce o geografii, později zachované a využívané v arabském světě
– 1. tisíciletí – Země jako plochá deska
– 8.st a dále – opět Země koule – Mikuláš Koperník (1473 – 1543) základy heliocentrického systému