4.2. Bohemikum (dříve assyntská kra)

2) Bohemikum (dříve assyntská kra)
Bohemikum je severním sousedem moldanubika. Na západě je bohemikum vůči moldanubiku ohraničeno výraznou zlomovou prohlubní Mariánské Lázně – Folmava, což je vlastně křemenný val oddělující Český les od Podčeskoleské pahorkatiny. Bohemikum se táhne od Karlovarské vrchoviny a Všerubska směrem k východu až do prostoru tzv. Letovického krystalinika (povodí řeky Svitavy). Severní hranice bohemika je zastřena mladšími sedimenty České křídové tabule. Hranicí bohemika vůči saxothuringiku je tzv. litoměřický zlom a vůči Sudetům soustava linií labského zlomu.

V rámci bohemika můžeme hovořit o několika částech lišících se stářím a vývojem, a to o algonkiu, barrandienu a letovickém krystaliniku.
Území mezi Klatovy a Českým Brodem je budováno horninami svrchních starohor, které jsou na území Čech označovány jako algonkium. Co se týče složení, jedná se o sedimenty nepřeměněné (v centrální části bohemika – jílovité břidlice a jílovce) nebo jen slabě přeměněné. Směrem k západu nepřeměněné horniny přechází v slabě přeměněné – fylity a fylitické břidlice. Algonkium obsahuje nejstarší sedimentární horniny s pozůstatky fauny a flóry. V oblastech s rozšířením algonkických hornin jsou patrné procesy nejstaršího, u nás datovaného, orogenetického cyklu (tzv. assyntského resp. kadomského, jenž se odehrál na konci starohor). Památkou na něj jsou paleovulkanické horniny (spility) v okolí Plzně.

Po ukončení assyntského (kadomského) cyklu na pomezí starohor a prvohor pokračovala sedimentace, která se přesunula do centrální části bohemika (Klatovy – Praha – Český Brod a dále ostrůvek na úpatí Železných hor), kde je během prvohor soustředěna do oblasti barrandien, jež velmi dobře dokumentuje prvohorní vývoj Českého masivu. V barrandienu se setkáme s nepřerušenými sedimenty mladších i starších prvohor, přičemž směrem do jeho středu se hromadí horniny mladší.