2.4. Měřítka plánů a map
Zobrazení musí být zmenšené, a tak poměr v jakém je zobrazení provedeno uvádíme měřítkem. Pro mapy malého území lze ještě zakřivení povrchu zanedbat ( tak do 30 km). Zmenšené mapy, na nichž se nezobrazuje zkreslení označujeme jako plány.
Měřítko se uvádí ve formě 1:m, kde m značí, kolikrát je délka na plánu zmenšena vzhledem k horizontálnímu průměru v terénu. Na plánech můžeme přesně odměřovat potřebné délky, plochy a úhly.
Plošné měřítko udává poměr 1:m2 a platí jen pro plošně nezkreslené mapy.
Obsah mapy
Při tvorbě mapy je nutno vybrat hlavní objekty, aby nedošlo k jejímu přeplnění, což označujeme jako kartografickou generalizaci.
Mapa obsahuje kromě zeměpisných souřadnic, měřítka a mapového rámu také polohopis, výškopis a popis mapy.
1) polohopis – znázorňuje vzájemnou polohu objektů zemského povrchu v horizontálním směru. Hlavními složkami jsou např. pobřežní čáry, vodní toky, hranice, sídla, vegetační porosty…
2) výškopis – vyjadřuje výškové poměry a tvary reliéfu – výškové rozčlenění krajiny. Zobrazuje se výškovými body, vrstevnicemi, stínováním a barevnými vrstvami. Pro tuto mapu jsou podkladem výškové body. Mohou se zde objevit také vrstevnice, které spojují místa s nadmořskou výškou po 2,5,10,25 nebo 50 metrech. Nebo se výšková členitost značí barvami – barevná hypsometrie.
3) popis mapy – popisuje obsah mapy. Zeměpisná místa jsou jednak místní (obydlená místa) a pomístní (názvy přír. objektů, pozemků, vod). Cizí názvy na mapě se přepisují buď transpozicí (původní znění), transliterací (z nelatinské abecedy na latinky) a transkripcí (fonetickým přepisem ze slabikového písma).
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Kartografie
2. Kartografie
2.1. Kartografická zobrazení geografických map
2.2. Podle polohy zobrazovací plochy :
2.3. Vznik mapy
2.4. Měřítka plánů a map
2.5. Kartografické vyjadřovací prostředky
2.6. Druhy map
Články na hledaný výraz „Znázornění Země na mapách“ naleznete na bezuceni.cz
