Prostorové šíření jakékoliv inovace se liší i svým časovým průběhem

Prostorové šíření jakékoliv inovace se liší i svým časovým průběhem, resp. v průběhu času má různou intenzitu přenosu.

Šíření inovací v území může mít teoreticky volný prostor nebo naopak je omezeno tzv. bariérami.
Z hlediska brzdících efektů dělíme bariéry na:
absorbční – pohltí a nepropustí (inovace zanikne),
propouštěcí – propustí, ale v oslabené formě,
odrážecí – inovace se lámou či zeslabují,
polyfunkční.

HLAVNÍ METODY A TECHNIKY SOCIOEKONOMICKÉ GEOGRAFIE
Techniky – způsoby sběru a zpracování informací, údajů o použití jistých metod, měnících se podle charakteru objektu zkoumání. Mezi v socioekonomické geografii a příbuzných oborech nejběžněji používané techniky řadíme:
pozorování (observace),
rozhovor (interview),
dotazník (anketa) (anketa často není natolik obsáhle vypovídající jako dotazník)
survey (analýza psaných, archívních dokumentů apod.)
Metody – popisují následnost relativně jednoduchých kroků při sběru, zpracování a využití údajů či informací
Procedury – pojem nadřazený pojmu technika, vystihující způsob organizace dané činnosti nebo posloupnosti využití určitých technických prostředků
Při studiu socioekonomické sféry využíváme jednak vlastních, tradičně geografických metod, jednak metod převzatých z jiných vědních oborů, více či méně upravených pro potřeby socioekonomické geografie. Obě takto vymezené skupiny pochopitelně zahrnují přístupy kvantitativní (pří nichž jsou použitelné matematicko-statistické metody), tak přístupy kvalitativní (ty využívají specielní techniky) ohodnocování geografických jevů.
V současnosti jsou v jednotlivých disciplínách socioekonomické geografie běžně využívány zejména tyto metody:
– popisně geografická metoda – jedná se o tradiční metodu vysvětlujícího popisu krajiny, která je založena na umění rozlišit znaky charakterizující podstatné a specifické rysy území od znaků všeobecných, netypických.
– regionálně komparativní (srovnávací) metoda – též vlastní geografická metoda, jejímž smyslem je porovnání shodnosti (rozdílnosti) hodnot socioekonomických znaků nejméně dvou prostorových objektů. Nezbytnou podmínkou je dodržení principu časové i prostorové shodnosti. S touto metodou úzce souvisí časově komparativní (porovnávací) metoda nebo historicko-prostorová komparativní metoda.