ZÁKLADNÍ TEORIE SOCIOEKONOMICKÉ GEOGRAFIE

a) TEORIE REGIONALIZACE
Teorie převzaté, resp. společné vícerým vědám, jsou bezesporu prostorové teorie, které představují historicko-teoretický základ socioekonomické geografie. Teorie přímo specifické pro socioekonomickou geografii jsou například teorie difúze inovace, teorie tvorby tématické (statistické) mapy (kartografická metoda) a především teorie regionů (region chápán jako prostorová jednotka vzniklá regionální diferenciací krajinné sféry metodou regionalizace).
Podle vzniku, resp. principu vymezení rozlišujeme různé druhy regionů

b) PROSTOROVÉ TEORIE
– dělíme podle vývojových období na teorie lokalizace, prostorového uspořádání a regionálního rozvoje.

c) TEORIE DIFUSE INOVACE
Takovou typickou teorií socioekonomické geografie, zabývající se problematikou šíření nových jevů (např. v oblasti chování obyvatelstva) v území, je teorie difuse inovace (inovace – všechny nové jevy a objekty vyskytující se v konkrétním území). V roce 1952 s touto aplikací obecné teorie difuse v geografii poprvé vystoupil Švéd T. Hägenstrand.
Rozlišujeme 4 základní typy difuse inovací, lišící se jednak z hlediska pohybu nositelů, jednak z hlediska způsobu přisvojení informace.
V případě hodnocení nositele se jedná o:
relokační difusi, při níž se pohybují sami nositelé, kteří tím současně přenášejí inovace po území,
expanzivní difusi, kdy se inovace šíří pouze pomocí pravidelných či náhodných místních kontaktů nositelů (nepohybujících se mimo svůj normální územní rámec).
V případě způsobu přisvojení informace rozeznáváme:
infekční difusi, při níž inovace prochází celou populací bez ohledu na její složení,
hierarchická difuse, která se týká pouze vybraných složek nositelů (skupin populace).
Samozřejmě se vyskytují i složitější typy difuse a to jako kombinace výše uvedených základních typů (difuse relokačně infekční, relokačně hierarchická, expanzivně infekční a expanzivně hierarchická).