Jako lokalizační faktory jsou uvažovány:
– stávající rozmístění výrobních kapacit
– rozmístění spotřebitelů produkce
– rozmístění surovinové základny
– rozmístění energetických zdrojů
– společenské formy organizace výroby – koncentrace, specializace, kooperace
– technický pokrok
– rozmístění zdrojů pracovních sil
– úroveň ekonomického rozvoje oblastí.
rozbor je prováděn podle jednotlivých odvětví. Nakonec jsou výroby tříděny do skupina podle toho, zda inklinují ke zdrojům surovin, laciného paliva nebo oblastem spotřeby a nebo zdrojům pracovních sil. Hlavním nedostatek této práce spočívá v tom, že údaje zprůměrňované za určité odvětví nemohou být pro praktickou lokalizaci konkrétních výrobních jednotek použity.
Uvedené nedostatky se snažil odstranit A. Probst, který doporučoval zjišťovat údaje nejen za odvětví, ale i za obory a jednotlivé výroby. Pro jednotlivé výroby doporučoval jednak uvažovat rozdílné technologie a organizaci výroby a jednak závislost výrob na přírodních a ekonomických podmínkách popsat podrobnou soustavu ukazatelů.
Ani Probstovi se však nepodařilo odstranit základní problém aplikovat výsledků rozborů odvozených při lokalizaci nových výrobních podniků a odvětví.
V ostatních socialistických zemích byl vývoj poznamenán tímto sovětským modelem. Vycházelo se ze zásad centrálního plánování a byly zpracovány regionální plány rozvoje. U nás Plán rozvoje severočeského kraje. Šlo však o určitý výtah ze státního plánu sledovaný příslušnou vládní komisí a to v činnosti s SPK. Navíc postrádal jakékoliv ekonomické hodnocení navrhovaných řešení.
