V současné době světové společenství stale intenzivněji porušuje rovnováhu

V současné době světové společenství stale intenzivněji porušuje rovnováhu v chemickém složení atmosféry likvidací přirozených zdrojů kyslíku a zvýšenou produkci kysličníku uhličitého a dalších zplodin. Klimatologové varují před nebezpečím tzv. „skleníkového efektu“, snižování atmosférického ozónu je již reálným nebezpečím. V celkovém souhrnu se tyto skutečnosti negativně projevují ve změnách klimatických poměrů v globálním měřítku. Ve vyšších zeměpisných šířkách se odráží ve zkrácení vegetační periody (udržení, resp. zvýšení sklizně si pak vynucuje vyšší stupeň chemizace), v nižších zeměpisných šířkách vede k rozšiřování pouští (typickým příkladem je vysychání „sáhelu“ jižní Sahary ve spojení s tamním hladomorem). Nepravidelnost chodu počasí má negativní následky nejen na ekonomiku, ale přímo na zdravotní stav obyvatelstva.
Společnost svou činností (odlesňování, vypouštění průmyslových a komunálních odpadů, chemizace zemědělství atp.) negativně ovlivňuje kvalitu povrchových i podzemních vod na pevnině, zároveň narušuje přírodní podmínky pro doplňování jejich zásob („sladká voda“ představuje jen 3 % z celkových vodních zdrojů naší planety, z toho 75 % je „uvězněno“ v ledovcích, 22 % tvoří podzemní vody v rozhodující míře v takových hloubkách, které jsou zatím mimo dosah člověka a teprve zbytek je v řekách a jezerech). Znečištěné povrchové vody odváděné řekami znehodnocují především okrajová moře. Ekologii oceánů nejvíce ohrožují úniky ropy (při podmořské těžbě, haváriích tankerů a ropovodů, překládání v přístavech apod.), ropný „film“ (okem nepostřehnutelný tenký povlak) omezuje růst mořských řas, které, spolu s tropickými pralesy, jsou rozhodujícími „producenty“ atmosférického kyslíku.
Ochrana životního prostředí bude v perspektivě stale méně technickým problémem. Realizace však naráží na problémy ekonomických priorit. Stále se projevuje nedostatek „ekologického myšlení“ u ekonomů i techniků. Ekonomická praxe stále ještě přehlíží varovné signály ekologů, zdravotníků a sociologů. Pro ekonomickou praxi řada přírodních realit a sil „pracuje zadarmo“ a hodnotu získávají až tehdy, kdy je nutné přírodní mechanismy nahrazovat lidskou prací a náklady, když např. přestanou fungovat přírodní regulátory v krajině narušené hospodářskou činností.