1.1. Regionální geologie
Regionální geologie je vědní obor, který využívá komplexního studia zemské kůry k jejímu členění do určitých územních jednotek, uvnitř kterých má horninové prostředí stejný či podobný vývoj. Každá jednotka je charakterizována určitým souborem hornin, stratigrafickým zařazením, tektonikou, hydrogeologickými podmínkami a geomorfologií. Zjednodušeně regionální geologie podává komplexní pohled na stavbu a vývoj určité oblasti a to ve formě map a textových dokumentů, popisujících studované území.
Aplikovaná geologie využívá geologické poznatky pro potřeby praxe v různých sférách lidské činnosti. Zahrnuje zejména ložiskovou geologii, hydrogeologii, enviromentální geologii a inženýrskou geologii. Ložisková geologie se zabývá metodikou projektování a provádění průzkumných prací, vyhledáváním, oceňováním ložiskových akumulací, těžbou ložisek nerostných surovin a jejich průmyslovým využitím. Úkolem ložiskové geologie je také řešit problematiku spojenou s těžbou ložisek nerostných surovin, jako např. likvidaci jejich negativních dopadů. Původem a tvorbou podzemních vod, jejich vyhledáváním, využíváním, ochranou, formou výskytu, režimem, chemickým a biologickým složením atd. se zabývá hydrogeologie. Enviromentální geologie je nejmladší geologickou disciplinou, která vznikla jako odezva na stále intenzivnější využívání geologického a přírodního prostředí a s tím spojenými problémy ochrany a tvorby životního prostředí. V současné době je jedním z hlavních problémů, při stále vysokých požadavcích na technický a hospodářský vývoj společnosti, znečišťování životního a geologického prostředí. Je výsledkem zejména různorodé lidské činnosti, jako je těžba a zpracování nerostných surovin, výstavba a provoz stavebních děl, průmyslová činnost, ukládání odpadů aj. Řešením takového problému se zabývá environmentální geologie (zkráceně, hodnotí geologické aspekty ochrany přírodního prostředí a jeho změny v důsledku hospodářské činnosti). Náplní inženýrské geologie je řešit problematiku vzájemných vztahů mezi přírodním prostředím a stavebním dílem. Hodnotí inženýrskogeologické poměry, které jsou charakterizovány souborem složek geologického prostředí, jako např. složení a vlastnosti hornin, geologická stavba, tektonika, hladina podzemní vody a její agresivita, reliéf, geodynamické procesy, a to hlavně z hlediska výstavby stavebních objektů, těžby stavebních nerostných surovin atd. Výsledkem inženýrskogeologického průzkumu jsou prognózy interakce mezi inženýrským dílem a geologickým prostředím, jako i návrhy opatření proti negativním vlivům tohoto vzájemného působení.
Základní metodou je analýza a interpretace prostorových geologických dat zobrazených geologických mapách, dat z leteckých družicových snímků, geofyzikálních polí (gravimetrie, magnetika, seismika, karotáž, , geelektrika, radiometrie).
