1. Geologie jako vědecká disciplína: Objekt, předmět, členění, metody.

GEOLOGIE je jednou z přírodních věd, která studuje složení, stavbu a vývoj zemské kůry. Dnes se rozsah výzkumu rozšířil na celou Zemi jako planetu. Geologie zkoumá procesy, které na ni působily po celou dobu jejího vývoje. Zabývá se fyzikálními silami (geofyzika), chemickým složením (geochemie) a také živočišnými pozůstatky (paleontologie). Rozsah geologie se stále rozšiřuje a vznikají nové mezioborové disciplíny. Studium se přesouvá i na jiná nebeská tělesa, v jejichž složení a vývoji je možné vidět analogii se Zemí. Všechny tyto poznatky jsou aplikovány pro lidstvo (aplikovaná geologie) tak, aby mu zajistily dostatek nerostných surovin, pomohly najít ekologicky vhodné prostory k osídlení a aby snížily nebezpečí rizika přírodních katastrof.

Geologie k tomu využívá i poznatků příbuzných vědních disciplín, jako např. mineralogie, jejíž náplní je studium minerálů, petrografie, která popisuje a člení horniny a vysvětluje jejich vznik. Důležité jsou i poznatky z takových oborů jako chemie, fyzika, astronomie, geografie, botanika i zoologie. Velmi významnou vědní disciplínou související s geologií je geomorfologie, studující tvary zemského povrchu, které jsou výsledkem působení jak endogeologických a exogeologických činitelů, tak i geografických faktorů.

Geologie je velmi obsáhlým vědním oborem, který se dělí na samostatné vědní disciplíny, a to na geologii všeobecnou, geologii historickou (stratigrafie a paleontologie), geologii regionální a geologii aplikovanou, která zahrnuje i inženýrskou geologii, disciplínu zabývající se geologickými otázkami spojenými s potřebami stavebního inženýrství. Geologický obor zabývající se především zajišťováním vodních zdrojů a problémy s tím spojených se jmenuje hydrogeologie.

Všeobecná geologie se zabývá geodynamickými procesy a jevy, které probíhají v zemském tělese. Geodynamické procesy se dělí podle původu geologických sil na endogenní (vnitřní), studuje je endogenní dynamická geologie a exogenní (vnější), jimiž se zabývá exogenní dynamická geologie. Tvarem geologických těles, jejich popisem, klasifikací, genezí, vývojem a zobrazením, se zabývá strukturní geologie. Její příbuznou disciplinou je tektonická geologie, která studuje prostorové a časové vztahy geologické stavby zemské kůry, jako i deformace, které v ní vznikají vlivem tektonických napětí.

Historická geologie studuje vývoj Země a její dějiny. Člení se na několik odvětví s rozdílným metodologickým přístupem. Základem historické geologie je stratigrafie, nauka o vrstevních sledech. Dále je to faciální analýza (nauka o faciích, jejíž cílem je rekonstrukce sedimentačního prostředí), paleoklimatologie (zabývá se změnami podnebí), paleontologie (věda o fosilních organismech) a paleogeografie (rekonstruuje a popisuje změny geografického prostředí v jednotlivých geologických dobách). Historickou geologii lze také členit podle geologických období, např. na geologii neogénu, kvartéru nebo holocénu (Bizubová, 1998).