5.1. Výsledkem působení uvedených pochodů jsou nerovnosti georeliéfu
Výsledkem působení uvedených pochodů jsou nerovnosti georeliéfu. Vyvýšeniny vystupující celkově nad hladinou světového oceánu označujeme jako pevniny a povrch zemské kůry na pevninách nazýváme pevninským (subaerickým) georeliéfem. Sníženiny georeliéfu jsou zaplněny vodami světového oceánu a povrch zemské kůry na jeho dně označujeme jako podmořský georeliéf. Georeliéf je značně složitý a skládá se ze složek různého vzhledu, původu i stáří.
Předmět geomorfologie je pak řešení vztahů v rámci objektu, tj. vazeb mezi složkami georeliéfu. Geomorfologie studuje georeliéf jako jednu ze složek (geosfér) krajinné sféry (spolu s atmosférou, hydrosférou, kryosférou, pedosférou, biogeosférou a socioekonomickou sférou). Tyto složky krajinné sféry nejen působí na georeliéf, ale i sám reliéf zemského povrchu působí na tyto složky a přes ně zpětně na sebe.
Rozdělení obecné geomorfologie:
Obecná geomorfologie se zabývá obecnými zákonitostmi vzhledu, geneze a stáří georeliéfu a jeho jednotlivých složek v měřítku celé planety. Obecnou geomorfologii je možné dále rozdělit na dílčích vědních disciplin.
Strukturní geomorfologie
Strukturní geomorfologie se zabývá řešením vztahu mezi morfostrukturami a povrchovými tvary georeliéfu. Pod pojmem morfostruktura rozumíme strukturně geologický základ, který zahrnuje jednak horniny, jednak vlivy starších deformací (uložení hornin, chemické vlastnosti, fyzikální vlastnosti, rozpukání ap.). Na tomto základě pak vlivem neotektoniky a klimaticky podmíněných pochodů vzniká georeliéf. Strukturní geomorfologie je tak styčným odvětvím s geologií a geofyzikou.
Klimatická geomorfologie
Klimatická geomorfologie studuje rozdíly vývoje georeliéfu v klimatických oblastech, které se vyznačují příznačnými soubory vnějších (exogenních) geomorfologických pochodů závislých na podnebí (tzv. klimatomorfogenetické oblasti). K důležitým poznatkům klimatické geomorfologie patří zejména poznání proměnlivosti odolnosti hornin v závislosti na souborech exogenních geomorfologických činitelů kontrolovaných podnebím. Klimatická geomorfologie vyvozuje z povrchových tvarů odnosové podmínky, které pak připisuje určitým klimatickým poměrům, aby nakonec právě z těchto klimatických poměrů vysvětlila povrchové tvary.
Přitom je analýza vlivu podnebí na povrchové tvary značně složitá. V každé klimatomorfogenetické oblasti sice vznikají svérázné povrchové tvary, současně však existují nesčetné kombinace mezi vlivy podnebí a vlivy morfostruktury na vývoj povrchových tvarů, které mohou vést ke vzniku stejných tvarů i v různých klimatomorfogenetických oblastech. Vedle makro klimatu je třeba počítat i s vlivy mezoklimatu a mikroklimatu.
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
5. Geomorfologie jako vědecká disciplína: Objekt, předmět, členění, metody
5.1. Výsledkem působení uvedených pochodů jsou nerovnosti georeliéfu
5.2. Dynamická geomorfologie
6. Hlavní geomorfologické procesy.
7.1. Reliéfy
7.2. Reliéfy – pokračování
7.3. Tvary reliéfu
7.4. Plošiny
7.5. Elevace, Deprese
7.6. Údolí
7.7. Svahy
7.8. Antropogenní tvary
Články na hledaný výraz „Georeliéf“ naleznete na bezuceni.cz
