JEDNODUCHÁ ZOBRAZENÍ
JEDNODUCHÁ ZOBRAZENÍ
Azimutální zobrazení
– obraz povrchu referenčního tělesa je zobrazen přímo na rovinnou plochu
– užití v polárních oblastech (kulový vrchlík)
– polohy: normální, obecná, příčná
– v normální poloze zachovává úhly mezi poledníky
– rovina může být tečná (dotykový bod) nebo sečná (protíná těleso)
Tečná – zkreslení narůstá jen směrem k okrajům mapy
Sečná rovina – zkreslení nenarůstá jen směrem k okrajům mapy, ale i ke středu → zkreslení je částečně eliminováno
Azimutální projekce:
a) gnómonická
– obrazy rovnoběžek se budou čím dál víc zvětšovat
b) stereografická
– bod promítání leží v protilehlém (protidotykovém) bodu
– umožňuje znázornění rovníku
c) ortografická
– bod promítání leží v nekonečnu
– není možné zobrazit druhou polokouli
– rovnoběžky se budou směrem k okrajům zhušťovat
Neprojekční zobrazení
– výsledek je dán požadavkem kartografické vlastnosti (např. stejnodélkovost v polednících…)
– tato zobrazení se používají hlavně pro oblasti tvaru vrchlíku
– se vzrůstající plochou zobrazovaného území narůstá zkreslení směrem k okrajům mapy
– azimutální zobrazení pro póly a polokoule
– při ortografické projekci vidíme prostorový pohled na povrch Země
– při gnómonické projekci jsou ortodromy znázorněny jako polopřímky
