Geometrická podstata map

Geometrická podstata map:
– problémem je přenesení kulového povrchu Země do roviny mapy → vznikají deformace → musí se najít způsob jak přenést polohu bodu do roviny mapy
– nutné je nahrazení reálného zemského povrchu (vertikálně i horizontálně členitého) jednodušším (referenčním) tělesem:
– koule – velmi nepřesné
– rotační elipsoid – v praxi se používá nejčastěji
• Besselův – pro vojenské mapy
• Hayfordův
• Krasovského – pro mapy Československa
• WGS84 – nejnovější typ
– smyslem tvorby nových typů je zpřesňování, které vede k tomu, aby se povrch elipsoidu co nejvíce přimykal k reálnému zemskému povrchu
– pro geografické mapy se používá referenční koule – Krasovského koule
– může se použít i referenční rovina – pouze pro malá území, kde nezvažujeme zakřivení povrchu
– pro přesné mapy používáme referenční elipsoidy
– pro geografické mapy referenční koule
– pro mapování malého území do 700km2 se používá referenční rovina – nejedná se o mapy
– polohu bodů je třeba přenést na plochu
– souřadnicové soustavy – na kouli:
 zeměpisná šířka φ
 zeměpisná délka λ
– znázornění do pravoúhlé kartézské soustavy souřadnic x, y, z se středem ve středu Země (resp. referenčního tělesa)
 zeměpisná síť se pro speciální potřeby stáčí – vzniká kartografická síť – souřadnice označené η, ξ
– znázornění do roviny kartézské soustavy x, y
 polární souřadnice ρ (délka průvodiče), ε (úhel, který svírá průvodič se zvoleným směrem)

– významné křivky na referenčních plochách:
o geodetická čára – nejkratší spojnice dvou bodů na referenční ploše
o ortodroma – nejkratší spojnice dvou bodů na kulové ploše (součást hlavní kružnice)
o loxodroma – spojnice dvou bodů na zemském povrchu, která protíná poledníky pod stále stejným úhlem