Zámořské objevy Španělsko

ŠPANĚLSKO

Kryštof Kolumbus
*1451, † 1506, Ital z Janova ve službách královny Isabely, podnikl nejslavnější námořní plavbu s cílem nalezení nové západní cesty do Indie. Dne 2. – 3. Srpna 1492 vyrazily z přístavu Pálos se třemi karavelami (Santa Maria, Pinta, Niňa ) ke Kanárským ostrovům a odtud na západ.. Po tříměsíční plavbě dne 12. 10. 1492 přistály lodě u pevniny, na jednom z karibských ostrovů – Santo Domingo – a kontinentem za ním – Amerikou . Kolumbus byl prý přesvědčen, že doplul do Indie.

Amerigo Vespucci
* 18. 3. 1451 nebo 1454, † 22. 2. 1512, italský mořeplavec; působil ve španělských a portugalských službách. 1497 – 1504 podnikl ve španělských a portugalských službách čtyři plavby k jihoamerickému pobřeží. Slavný spis Mundus Novus (Nový svět) měl ve své době vliv na utváření geografických představ o americkém kontinentu. Německý geograf M. Waldseemüller (asi 1470 – 1520) po Vespuccim nazval Jižní Ameriku.

Fernando Magallanes
Dne 19. 4. 1519 se vydal ze španělského San Lucar de Berrameda s pěti loděmi na výpravu západní cestou kolem Jižní Ameriky na Moluky. 1520 prozkoumal ústí La Platy a po přezimování nalezl na jihu amerického kontinentu průliv do Tichého oceánu (průliv nazván jeho jménem).

Soupeření Španělska a Portugalska o ovládnutí co největšího území v zámoří vedlo k nevyhnutelným sporům, následovalo tzv. Dělení světa:

V letech 1474 – 1479 vedlo Portugalsko s Kastilií válku, jejímž cílem bylo připojení Kastilie k Portugalsku. Jejich střetnutí však přerostlo v první koloniální válku v dějinách. Byla ukončena mírem, který byl v podstatě prvním koloniálním dělením světa mezi evropské velmoci.
Smlouva v Tordesillas
Objevování dalších území vedlo k novým sporům. Definitivně je měla vyřešit dohoda uzavřená pod papežovou patronací v Tordesillas roku 1494. Podle ní byla stanovena hranice probíhající Atlantským oceánem asi 2000 km západně od Kapverdských ostrovů. Všechna území na východ od této linie měla připadnout Partugalsku, území ležící od ní na západ Španělsku. Ani tato smlouva ale neměla dlouhého trvání a již na počátku 16. století ji dobytím Filipín porušili sami Španělé.

Ještě v 18. století přesahovaly španělské kolonie svým rozsahem državy všech evropských mocností dohromady. Příčinou byl jejich model koloniální správy. V méně výnosných koloniích – Západní Indie, Texas, Florida, Filipíny – zabezpečení pouze opěrnými body a misijními stanicemi. Bohatší území – Nové Španělsko, Mexiko, Peru – zcela přizpůsobeno spol. , pol. a církevnímu zřízení.