Elektroenergetický průmysl
Elektroenergetický průmysl
produkuje ušlechtilou sekundární energii a stává se stale významnější složkou modern ího hospodářství. K výrobě elektrické energie se používá 30 % z celkového množství získaných primárních energetických zdrojů. Elektroenergetika umožňuje podstatně zvyšovat efektivnost ve všech sférách hospodářské činnosti, kulturu a životní úroveň společnosti. Elektrická energie se stala nezbytnou podmínkou realizace inovací vycházejících z vědeckotechnického pokroku.
Elektroenergetika podstatně ovlivňuje i rozmístění hospodářství, umožňuje hospodářský rozvoj a lokalizaci energeticky náročných výrob i v oblastech chudých na primární zdroje a tím vytváří předpoklady k územní disperzi moderní hospodářské aktivity. Nově budované elektroenergetické komplexy „přitahují“ obory náročné na spotřebu elektrické energie a zpravidla tvoří „gravitační jádra“ nových územních koncentrací hospodářského potenciálu i obyvatelstva.
Při rozmístění elektroenergetiky se uplatňují činitel přírodně-surovinový (palivové základny, vodní zdroje), nebo činitel spotřeby v oblastech, kde ji vytváří především zpracovatelský průmysl i rostoucí spotřeba obyvatelstva. V době, kdy nebylo snadné elektrickou energii rozvádět na velké vzdálenosti a zároveň byla nákladná přeprava paliv, měl rozhodující váhu při lokalizaci tepelných elektráren činitel přírodně-surovinový. Později, kdy rostly nároky na spotřebu v oblastech mimo primární zdroje a technický pokrok v dopravě umožňoval levnější přepravu paliv, se prosazoval více činitel spotřeby. V současné době, kdy je možný rozvod elektrické energie na velké vzdálenosti, vrací se tepelná elektroenergetika opět k palivovým základnám, výstavba nových závodů je zpravidla stimulována oblastmi spotřeby, které mohou být geograficky značně vzdálené.
Kromě toho se při lokalizaci tepelných elektráren uplatňují další momenty – dostatek technologické vody k výrobě páry k pohonu turbin a dostatek prostoru pro výrobní a doprovodné provozy. Lokalizace tepelných elektráren v hustě osídlených oblastech je spojena s problémem znehodnocování životního prostředí.
Podmínkou pro lokalizaci vodních elektráren jsou vodní toky s ekonomicky využitelným hydroenergetickým potenciálem. 0 jeho skutečném využití (vybudování vodního díla) rozhoduje soubor ekonomických skutečností. Hydroenergetické zdroje v relativní blízkosti akumulované spotřeby jsou zpravidla využity ve větším rozsahu než zdroje v odlehlých, nebo zaostalých oblastech. Přednosti vodních elektráren spočívají především v tom, že nepoškozují životní prostředí, nevýhodou jsou vysoké náklady na výstavbu.
