Různorodost a složitost strojírenských výrobků a technologických procesů se odráží v komplikované organizaci vlastní výroby

Různorodost a složitost strojírenských výrobků a technologických procesů se odráží v komplikované organizaci vlastní výroby. Zvyšuje se závislost na úrovni vědeckovýzkumné základny i vysoce kvalifikovaných pracovních silách. Výrobní specializace je spojena s rostoucími nároky na kooperaci a prohlubování dělby práce uvnitř odvětví. Vedle toho se prosazuje tendence k integraci výrobně propojených závodů do určitých oblastí, kde se vytvářejí strojírenské komplexy, zpravidla tvoří jádra územněvýrobních komplexů, v nichž se soustřeďuje špičkový průmyslový potenciál jednotlivých oblastí (zemí).
Různorodost strojírenského průmyslu se projevuje v komplikovaném rozmístění, vliv jednotlivých činitelů rozmístění na konkrétní lokalizaci výrobních objektů se prosazuje v různých kombinacích. Specifické místní vlivy vytvářejí řadu vyjímek. Mezi základní činitele, které ovlivňují rozmístění strojírenského průmyslu patří:
Dostatek kvalifikovaných pracovních sil a inženýrsko – technických kádrů ve výrobě a jejím řízení. V souvislosti s modernizací výroby rostou požadavky na inženýrsko-technické kádry (ve špičkových oborech elektroniky je poměr mezi nimi a pracovníky ve výrobě 1,5:1). V podmínkách tržní ekonomiky se část strojírenské výroby (především masová výroba spotřebních předmětů) orientuje na levnou i nekvalifikovanou pracovní sílu. Část této výroby se přesunuje do rozvojových zemí.
Surovina – kov (finální výrobek hutnického průmyslu) v závislosti na jeho množství spotřebovaném ve výrobě. Objektivně se sice prosazuje tendence ke snižování této spotřeby, ale strojírenský průmysl zpracovává přes polovinu výroby oceli a rozhodující část barevných kovů.