Změna kvality půdy a její ztráty mají velký vliv na přírodu i společnost

Změna kvality půdy a její ztráty mají velký vliv na přírodu i společnost. Člověk vždy získával zemědělskou půdu na úkor přirozených ekosystémů – tím, že si přizpůsoboval původní stepi, listnaté a smíšené lesy mírného pásma, později i polopouště, a dnes dokonce tropické deštné lesy. Přeměna přirozených půd v půdy zemědělské je vlastně prvotní degradací nejen půdního substrátu jako takového, ale likvidací přirozených ekosystémů, jež jsou na tento typ půdy a na klima v dané oblasti vázány.
Nejdrastičtějšími změnami prochází v současné době oblast tropických deštných lesů. Až do roku 1950 tvořily porosty deštných lesů asi 30 % povrchu pevniny. V polovině devadesátých let 20. století se tyto lesy rozkládaly již jen na 6–7 %, což je přibližně 7,5 milionu km2. Uvážíme-li, že ročně ubývá 160–200 tisíc km2, za 30–40 let mohu tropické deštné lesy zmizet z povrchu naší planety.
Špatné zacházení s půdou, obhospodařování a kontaminace, může mít pro člověka dalekosáhlé následky – především snížení úrodnosti, tj. zemědělské produkce. V mnoha oblastech světa je následkem degradace půdy hlad a další sociální problémy. Snižování produkce nutí člověka také k aplikaci vyšších dávek hnojiv, pesticidů a zavlažovací vody. To může druhotně vést ke kontaminaci potravin a ke znečištění dalších složek prostředí, hornin, vody a ovzduší. V některých chudých zemích trpí půdy naopak nedostatkem vláhy nebo živin. Půdy jsou zde vyčerpávány dlouhodobým pěstováním plodin bez využívání hnojiv.
Produkce potravin
Ačkoli nelze opominout existenci lovecko-sběračského způsobu obživy u některých původních kmenů Afriky, Austrálie, Asie i Jižní Ameriky, obstarávání potravy i lidská výživa se od původního způsobu našich dávných předků podstatně liší. Dnešní způsob výživy lze charakterizovat následujícími body:
• člověk si vybírá potravu podle chuti a zvyku;
• výběr potravy je dán především rodinnými a sociálně-kulturními zvyky;
• potravu před požitím upravujeme vařením, pečením, potravu si kořeníme;
• potrava je přijímána v určitých časových intervalech (snídaně, oběd, večeře);
• jako potraviny slouží kromě domácích druhů i druhy cizí;
• strava může být dokonce umělá;
• člověk nejen potravu shání, tedy sbírá a loví, ale i produkuje;
• člověk potravu konzervuje, skladuje a dopravuje na velké vzdálenosti.
Všechny tyto charakteristiky kladou velké nároky na pracovní kapacity, organizaci, technologie, získávání surovin a samozřejmě i na prostředí. Produkce potravin je velmi komplikovaný proces, v němž půda hraje sice zásadní, nicméně ne jedinou roli.
Proces výroby potravin tvoří z hlediska využívání prostředí (i jeho ohrožení) čtyři hlavní provázané složky, bez nichž by moderní výroba potravin nebyla možná. Jsou to:
• zdroje – půda, voda, hnojiva a pracovní síla apod.;
• technologie – např. zemědělské stroje, zpracování surovin, skladování i šlechtitelství;
• přírodní prostředí – zdroj „nové půdy“ i prostor pro ukládání odpadů a asimilaci znečištění;
• instituce – organizace, metody řízení, právní předpisy, státní regulace, dotace, politika apod.
Počítáme-li s růstem globální populace a zásobením populace dostatečným množstvím potravin, musí se jedna nebo více složek tohoto systému zlepšit. Oslabení funkce jedné ze složek znamená naopak snížení produkce potravin.