Kartografie

osnova: – vymezení pojmu
– zobrazení + měřítko
– výškopis a polohopis = obsah mapy
– historie
– instituce v ČR
– závěr – mapy a život

Kartografie je vědní disciplína, která se zabývá sestrojováním map, globů, a snaží se o největší podobnost a přesnost.
globus – kulovitý model Země
– úhly jsou stejné, vzdálenosti zmenšeny
mapa – rovinné zobrazení Země – velká zkreslení (úhly, délky)

Zobrazování
– převádění pomocí matematiky zemský povrch do roviny, dochází ke zkreslení

1.dle zkreslení
a) úhlojevná – zachovává úhly a tvar, ale zkresluje plochy a délky
b) plochojevná – zachovává v každé části mapy nezkreslené plochy, ale zkresluje úhly a délky
c) délkojevná – zachovává nezkreslené délky – jen na určitých částech – podél pólů, rovnoběžek
d) vyrovnávací – tlumí zkreslení ploch i úhlů

2.dle zobrazovací
a) azimutální – zobrazovací plochou rovina, ideální pro polární oblasti
b) válcová – plášť válce, pro rovníkové oblasti
c) kuželová – plášť kužele
d) obecná – pro mapy světa, podle matematicky formulovaných požadavků (výpočet)

3.dle obsahu
a) s topografickým obsahem – přírodní a společenské jevy – katastrální mapy, úřední mapy pro stát a armádu, obecně geografické
b) tematické – přírodních jevů (geologie, hydrologické, synoptické), společenských jevů (silniční, železniční, obyvatelstva), turistické, dějepisné

měřítko – poměr mezi vzdáleností na mapě a ve skutečnosti
– dělení map – a) velkého měřítka – malá území, velká podrobnost – plány měst, autoatlasy
b) středního měřítka
c) malého měřítka – velká území, malá podrobnost – školní atlas

generalizace – výběr a zjednodušení jevů – a)max.- školní atlas
b)min. – plány měst