Degradace půdy a produkce potravin

Degradace půdy a produkce potravin
Bedřich Moldan, Martin Braniš

Charakteristika půdy
Teprve od doby, kdy člověk začal pěstovat kulturní rostliny a domestikoval domácí zvířata, vzniká půda v té formě, jak ji chápeme nyní, tedy především jako prostředek pro obstarávání potravy. Zemědělská – tedy obdělávaná půda – je z velké části umělý systém, který před započetím zemědělství v přírodě neexistoval. Člověk musí do tohoto polopřirozeného substrátu vkládat značné množství energie a látek, aby ho udržel stabilní a dlouhodobě produktivní.
Množství půdy na Zemi je dáno plochou pevniny. Z celkové plochy povrchu Země (asi 510 milionů km2) připadá něco přes 45 milionů km2 na zemědělskou půdu, z čehož jen asi 15 milionů km2 je intenzivně zemědělsky obhospodařováno. Zbytek – přibližně dvě třetiny – tvoří pastviny, louky či nepravidelně obhospodařované půdy.
Degradace půdy
Oráním, okopáváním, hnojením, odvodňováním nebo naopak zavlažováním a dalšími činnostmi člověk pozměnil nejen přirozenou strukturu půdy, ale ovlivnil významně i její fyzikální vlastnosti, chemismus a složení edafonu. Stálá snaha zvyšovat úrodu mnohdy za každou cenu nevedla vždy ke zlepšení podmínek pro pěstování, ale často k jejich zhoršení, nebo dokonce k degradaci půdního horizontu a ztrátě humusu.
Ztrátu biologických, chemických nebo fyzikálních vlastností je možno pro přehlednost rozdělit do několika kategorií. Jednotlivé typy snížení kvality půdy se však, jak je obvyklé i u jiných složek prostředí, nevyskytují odděleně. Často se následek jedné změny stává příčinou druhé, případně se některé negativní vlivy uplatňují společně.
Rozsáhlé oblasti zemědělské půdy ohrožuje eroze. Po špatných agrotechnických zásazích, například při rozorávání svažitých ploch, při pěstování nevhodných plodin nebo využívání půd v nepříznivých klimatických podmínkách, jsou půdní částečky větrem nebo vodou odnášeny. K půdní erozi lze počítat i sesuvy půdy způsobené odlesněním.
Nadměrná pastva, rozrušování půdy kopyty dobytka, pěstování nevhodných plodin, nedostatek statkových i průmyslových hnojiv v suchých oblastech způsobují nejen erozi, ale též vysoušení povrchové vrstvy půdy. Z půdního horizontu je odnášen nejen základní stavební materiál – půdní částečky matečné horniny, ale i humusová složka. Půda se v některých polopouštních a stepních oblastech světa postupně přeměňuje v poušť.
Jedna z oblastí, která je nejvíce ohrožena dezertifikací, je krajina na jižním okraji Sahary, táhnoucí se od Atlantského oceánu až po Rudé moře. Nazývá se Jižní Sahel. Srážky jsou zde velmi nízké, jen 100–500 mm ročně. Převážná většina srážek spadne během tříměsíčního období dešťů. Tato vláha umožňuje růst suchomilné vegetaci, která je spásána velkými stády dobytka. Kopyty rozrušená země a spasený vegetační kryt umožňuje erozi a odnos humusovité složky půdy větrem. V oblasti nastávají i katastrofální sucha, kdy je potravy pro dobytek velmi málo. V těchto obdobích jsou stáda převáděna z místa na místo, což způsobuje ještě větší erozi a přeměnu v poušť i úhyn dobytka a hladomory lidí.
Rozsáhlé močály, bažiny a rašeliniště jsou důkazem, že se zamokřené půdy vyskytují také přirozeně. K podmáčení dochází i následkem nadměrného zavlažování na nevhodných místech. V půdním horizontu je pak přebytek vody a nedostatek kyslíku.