Geografie hladu

Geografie hladu

Globální vyřešení problému hladu, podvýživy či nedostatku nezbytných látek (živočišných bílkovin, železa, vitamínu A aj.) je nezbytným příkazem naší doby jak z důvodů morálních, tak i politických. Fyzické možnosti výroby potravin jsou přitom primárně vymezeny rozsahem obdělávané půdy.
Bohužel zatímco přírůstky z titulu nově zúrodněných půd jsou skrovné, má snižování jejich výměry alarmující rozsah. (lidstvo každoročně ztrácí 150 tis. km2 zemědělské půdy). Nejdůležitějšími důvody tohoto úbytku jsou urbanizace, růst průmyslu (stavby na zelené louce), využití půdy k jiným (nezemědělským) účelům a také přirozené úbytky půdy dané erozí, devastací a znečišťováním půdy a životního prostředí, ale i vznik a přirozené rozšiřování polopouští a pouští.
Přesto za základní faktory, které omezují možnost zabezpečení potravin v tzv. regionech hladu (znamenají absolutní nebo bílkovinové hladomory), považujeme:
• změny přírodních faktorů, zejména mimořádná sucha, povodně, zemětřesení, sopečné erupce, požáry, rozmnožení škůdců aj.;
• nemožnost neprodukčního zabezpečení potravin náhradními ekonomickými zdroji (např. nákupem potravin za místní nerostné zdroje, zejména ropu) ;
• regionální napětí (faktory navenek jsou většinou politické, náboženské, rasové, ve skutečnosti ale především ekonomické), ve vyhrocené podobě vyvolávající až místní války apod., to znemožňuje se využití obrovských zdrojů, vynakládaných např na zbrojení, pro účely zabezpečení výživy lidstva;
• ekonomické reformy, vnucované od 80. let světovými organizacemi typu Mezinárodního měnového fondu nebo Světové banky, které likvidují místní tradiční (např. pasteveckou) ekonomiku ve prospěch expanze nadnárodních (tržních, resp. kapitalistických) zemědělských firem (fungujících např. s použitím genetických modifikací, protiekologických výrobních postupů apod.) ;