Geografická etapizace vývoje světové ekonomiky

Geografická etapizace vývoje světové ekonomiky

Z pohledu systémově geografického, hodnotícího vnitřní, ale i teritoriální složitost světového ekonomického systému, navrhuji vyčlenit také čtyři, ale poněkud časově a dějově jiné základní etapy.
Vývojové etapy světového hospodářství:
1. Lokální (individuální) ekonomika
2. Mezinárodní ekonomika (od II. poloviny, resp. poslední třetiny 19. století)
3. Světová ekonomika (po II. svět. válce)
4. Globální ekonomika (od konce 80., resp. začátku 90. let)

Poznávací základy vědeckých programů, jenž jsou bazickými kameny současných objevů, byly zformovány v prvním desetiletí 20. stol. (Planckova konstanta, Einsteinova teorie relativity, Russelovo pojetí matematiky a logiky a konec konců i Leninovým Materialismem a empiriokriticismem). Ve druhé polovině 20. století pak přechod od původní integrace vědy ve formě hybridů (biochemie) dopěl až k samé hranicí specializace vědy. Od půli 20. století se proto počala velmi dynamicky formovat integrace vyšší, integrace typu syntézy metod. Klasickým příklad takovéto integrace vědeckého poznání je kybernetika a vznik interdisciplinárních přístupů. Právě tyto nové poznávací metody dovedly industriální proces s jeho masovou výrobou až na hranici výkonnosti tradičních technologických principů. Novým východiskem pro přechod k nastávajícímu technologickému principu se stala informační revoluce s jejím digitálním základem.
Toto období se proto také vymezuje slovy, že skončila průmyslová a začala postindustriální epocha společenského vývoje (digitální svět).