HISTORIE GEOGRAFICKÉHO MYŠLENÍ – GEOGRAFICKÉ ŠKOLY

2. HISTORIE GEOGRAFICKÉHO MYŠLENÍ – GEOGRAFICKÉ ŠKOLY

anglosaská
– klade důraz na ekonomické a lokalizační prostředí, rozvoj států, měst a sídel – W.A.Zelinski, J.I.Clark, P.Haggett.. Vyniká masovým použitím kvantitativních metod (přístupů) s využitím počítače. Metodologicky je dobře postavena, ale vytvořené teorie jsou často dosti jednostranně podmíněné, takže obecně nepřijaté.

francouzská
– klade důraz na komplexní popis regionů – Vidal de la Blache, Demangeon (Zeměpis světa), J. Brunhes, a humain geographie (gg. člověka) – zejména jeho chování a pocity k prostředí (rozhodující jsou historické, etnografické, kulturní a ekonomické faktory).

německá
– je zde používán termín antropogeographie. Němečtí geografové nejen zpočátku přispěli k řešení otázek vlivu prostředí na uspořádání ekonomického prostoru (lokalizační teorie), ale i jeho vlivu na formování lidí a národů (geografický determinismus). Předností školy je zejména preciznost, rigoróznost.

rusko-sovětsko-ruská
– původní důraz kladen na přírodní prostředí. Po upřednostňování otázek exploatace území a problematiky prostorové organizace výroby, což je dodnes platný princip územně výrobních komplexů (N.N.Kolosovskij) došlo k přehnané jednostrannosti. Geografické myšlení doznalo některých ideologických deformací (odmítání gg. rekreace, sociologických metod apod.).