Rozpad klasického kolonialismu, vznik a zánik socialistické soustavy

2) Rozpad klasického kolonialismu, vznik a zánik socialistické soustavy
Rozpad koloniálních říší začal po skončení 2. světové války získáním nezávislosti některých dosavadních závislých zemí, např. Indie. Pokračoval však delší dobu a přelomovým rokem se stal r. 1960 – tzv. rok Afriky, kdy se veliký počet dosud ovládaných území osvobodil z koloniální závislosti. Až do současnosti, i když již pomalým tempem, se dokončuje osvobozování kolonií.
Působením koloniálního vlivu na hospodářství jednotlivých rozvojových zemí docházelo k jejich zapojování do mezinárodní dělby práce, i když převážně ve sféře těžby a primárního zpracování nerostných surovin a vývozu zemědělských produktů. Je mylné se domnívat, že monokulturní produkce vývozních plodin negativně ovlivnila celkovou zemědělskou výrobu rozvojových zemí, 70 % zemědělství rozvojových zemí je orientováno na produkci potravinových plodin a exportní zemědělská výroba tvoří tedy jen menší část zemědělské produkce. Problémem většiny rozvojových zemí je naturální produkce potravinových plodin, ale i nedokonalá agrotechnika, společně s přírodními podmínkami. Primitivnízemědělská výroba velmi negativně zasahuje do ekologické rovnováhy v rozvojových zemích.
Bipolární konfigurace světa po 2. světové válce negativně ovlivnila světové hospodářství a zabránila rychlejšímu vývoji a modernizaci světového hospodářství. Neúměrný narůst zbrojní výroby a zvyšování celosvětových nákladů na zbrojení se projevily v celkovém hospodářském rozvoji celého světa. S výjimkou zbrojního potenciálu byl podíl světové socialistické soustavy v rámci světového hospodářství poměrně malý. Ve světovém obchodu se socialistické státy podílely pouhými 10 % (přitom 80 % připadalo na mezinárodní obchod mezi nimi). Socialistické státy jako celek měly významný podíl na světové populaci, konvenčním průmyslovém, ale hlavně armádním potenciálu. I v tomto ohledu bylo působení socialistických států negativní na stabilitu světového hospodářství. Západ a Východ se mezi sebou výrazně oddělil. K vojenskému střetnutí obou bloků nedošlo a v 80. letech se vztahy mezi nimi začaly zlepšovat, zejména v souvislosti s počátkem odzbrojování supervelmocí – USA a SSSR. Jednou z významných příčin, i když ne jedinou, byl rozdílný ekonomický vývoj obou bloků. Zatímco hospodářství států s rozvinutou tržní ekonomikou zabezpečovalo hospodářský růst, technický rozvoj i zlepšování životní úrovně a v neposlední řadě i rozvoj vojenského potenciálu, tzv. socialistická ekonomika nebyla schopna s tímto vývojem západní Evropy a severní Ameriky udržet tempo. Sovětský svaz a ostatní členové socialistické soustavy včetně Československa stále více zaostávaly až koncem 80. let se dostaly do hluboké ekonomické a politické krize.