Ropný průmysl
(= těžba a zpracování ropy pro energetické účely) se od 50. let stal klíčovým odvětvím průmyslové výroby. Ropa a ropné deriváty získaly nezastupitelné místo v moderním hospodářství, které podtrhuje i jejich mimořádný vojenskostrategický význam. Proto se ropa stala významným faktorem mezinárodní politiky.
S rozvojem ropného průmyslu jsou spojeny výrazné změny v rozmístění průmyslové výroby ve vnitrostátním i mezinárodním měřítku. Zpracování ropy se stává „jádry“ nově vznikajících průmyslových komplexů a základem rekonverze „starých“ průmyslových oblastí. Poněvadž hlavní oblasti těžby se nekryjí s oblastmi její spotřeby, jsou s jejím využitím spojeny významné změny i ve světové dopravě, přeprava ropy vytváří objem nejdůležitějších tahů v mezikontinentální námořní dopravě a (spolu se zemním plynem) formuje hlavní tahy potrubní dopravy na pevnině.
Konkrétní rozmístění (lokalizace) těžby ropy je vázáno na přírodní předpoklady -je spojeno s oblastmi jejího výskytu. 0 tom v jakém rozsahu budou tyto zdroje využívány spolurozhodují další přírodní předpoklady (objem zásob, jejich dostupnost, kvalita těžené ropy apod.) transformované přes ekonomická kriteria (těžební náklady). Základním stimulem pro rozvoj těžby je rostoucí spotřeba a vojenskostrategická hlediska. Pro představu : růst těžby ropy v oblasti Perského zálivu podnítila nejen rostoucí spotřeba ve vyspělých zemích, ale také nižší těžební náklady a blízkost především k západoevropskému trhu. Rostoucí ceny ropy ekonomicky zhodnotily ložiska na šelfu Severního more a na Aljašce, kde ještě koncem 60. let nebyla těžba pokládána za perspektivní. Geologický průzkum nadále objevuje nové zdroje ropy (přírůstek zásob zatím převažuje objem spotřeby), těžitelné zásoby ropy jsou odhadovány na 33 roků.
Rostoucí spotřebě ropy do konce 70. let odpovídal růst těžby ropy v oblastech, které k tomu měly nejpříznivější přírodní i ekonomické předpoklady. Následkem toho došlo v geografii těžby v globálním měřítku k výrazným změnám. Během 60. let byl překonán předstih těžebních oblastí západní polokoule a rozvoj se definitivně soustředil na zdroje východní polokoule. Po určitém poklesu těžby kolem poloviny 80. let (příčiny: snížení poptávky v zemích RTE, zvýšená orientace ne uhlí a jiné alternativní zdroje a snaha o rozvoj domácí těžby) v současné době těžba opět překročila hranici 3 000 mil t. V popředí světové těžby zůstává nadále oblast při Perském zálivu (pokles vyvolaný konfliktem mezi Iránem a Irákem a válkou v OSN proti Iráku o Kuvajt byl prakticky eliminován) následována Evropou (vlivem zatím existujícímu objemu těžby v býv. SSSR a díky rychle rostoucí těžbě v Severním moři), přes určitý pokles těžby si Severní Amerika udržuje třetí pozici. Rozhodující část světové těžby je soustředěna v 11 zemích (pořadí podle objemu) – SNS 1) , Saudská Arábie, USA, Irán, Mexiko, Čína, Venezuela, Spojené Emiráty, Nigérie, Norsko a Velká Británie (konkrétní údaje v tabulce č. 6).
