Hospodářství 3

Makrostruktura – neboli makroodvětvová skladba – odráží nejzákladnější ekonomické proporce mezi výrobní a nevýrobní složkou (průmyslem, stavebnictvím, dopravou,…) To vede k zařazení země k agrárnímu, industriálnímu, postindustriálnímu typu ekonomiky, odráží nejzákladnější rozdíly mezi zemědělstvím, CR, dopravou.. Průmysl si zachovává stále vedoucí úlohu v celosvětovém měřítku. Na rozvoji průmyslu závisí růst produktivity práce ve všech ostatních sférách a odvětví, zásobování obyvatelstva průmyslovým zbožím, náhrada přírodních surovin umělými. Podíl zemědělství postupně klesá, hlavně díky rozvinutému světu, kde vědecko- technický pokrok vedl k nárůstu mechanizace a automatizace (tím se zvýší produktivita práce a sníží se zaměstnanost).

Mezostruktura – odráží základní proporce uvnitř jednotlivého odvětví (průmyslu, zemědělství, dopravy…) Klesá podíl těžebního průmyslu na úkor zpracovatelských oborů. Poměr před 2.světovou válkou r. 1939 15(t):85(z) , dnes r. 2002 7 : 93. Souvisí to s postupným nahrazováním minerálních surovin umělými a klesající materiálovou náročností výroby. Podíl těžebního průmyslu v nejrozvinutějších ekonomikách – asi 2%. V rozvoj. Státech nad 10%. Vyjímka mezi nejrozvinutějšími ekonomikami – Kanada, JAR, Austrálie  zásobují surovinami (80 % dodávky všech surovin)

Mikrostruktura – odráží změny, proporce v jednotlivých skupinách a druzích výroby, především průmyslu. Do popředí se dostávají nejmodernější chemické a strojírenské obory náročné na vědu – výroba počítačů, výpočetní techniky, laserové techniky, výroba kosmické techniky, zařízení pro jadernou energetiku. V USA přes 40% hodnoty produkce zprac. Průmyslu, v záp.Evropě – Německo, Francie, Itálie a VB – 30-35%.

Pod vlivem vědecko-technického pokroku zaznamenala struktura světové materiální výroby 2 výrazné posuny:
1) diverzifikaci (členění) odvět. struktury hospodářství (na území mikrostruktury)
2) formování meziodvětvových komplexů – agrárně-prům. komplex, palivo-energ., vojensko-prům.