Územní dělba práce

Územní dělba práce 1)
je prostorový projev objektivního procesu prohlubování společenské dělby práce, jehož je neodmyslitelnou složkou. V dnešní hospodářské realitě existuje ve dvou formách:
– jako vnitrostátní (vnitrooblastní) dělba práce uvnitř konkrétních politicko-administrativních jednotek (států),
– jako mezinárodní dělba práce mezi jednotlivými národohospodářskými celky příp. i širšími seskupeními. V podstatě je vyšší formou územní dělby práce a v moderním světovém hospodářství se stala významnou výrobní silou. Důležité je, že obě formy mohou ovlivňovat rozmístění hospodářství uvnitř i vně národohospodářských komplexů a ve svých důsledcích mohou mít i globální dopad.
Teritoriální systém
je soubor komponentů (složek, prvků, objektů) společensko-ekonomického a přírodního původu, pro který jsou v konkrétním čase a na určitém teritoriu charakteristické určité vazby vyplývající z jejich územního rozptylu (disperze) a ekonomických, technologických, organizačních, výrobních, spotřebitelských a dalších skutečností. V jeho rámci jsou jednotlivé komponenty spojeny „proudy“ užitných hodnot, energie a informací. Jejich rozptyl vytváří charakteristický „model“ územní struktury a organizace hospodářství. V souvislosti s rozvojem hospodářství se mění charakter teritoriálního systému. Při určité generalizaci lze vyčlenit základní typy (stadia) teritoriálních systémů (TS).