Tradiční chápání hegemonie jednotlivých zemí světa se mění

Tradiční chápání hegemonie jednotlivých zemí světa se mění. Konec globálních protikladností naznačuje konec hegemonisticko-globalistické politiky v tradičním chápání. Hegemonie jakékoliv země není perspektivní z důvodu postupujícího integračního procesu a nadnárodní vzájemné závislosti jednotlivých zemí.
Většina států je ale stále vzdálena myšlence vzdáti se politické suverenity, národně-kulturní specifiky, tradic, obyčejů. Svět je tedy více jednotný i individuální zároveň. Informační a telekomunikační revoluce podpořila vzájemnou provázanost lidí, států, národů a kultur a to jak v čase, tak i v prostoru.
Zatím ani jeden ze členů světového společenství není schopen kontrolovat formující se světový pořádek (řád). Stále větší počet zemí a regionů přestává plnit úlohu obyčejných statistů v geopolitickém působení velkých mocností, či roli pasivního prostoru soupeření o sféry vlivu. Postupně ztrácí smysl členění světa na tzv. „třetí svět“. Vždyť mnohé rozvojové země, např. „asijští tygři“ jsou ve skutečnosti státy s rozvinutou ekonomikou. Zmenšuje se i počet států, ve kterých vládne diktát úzké skupiny lidí pomocí nejnovějších zbraní a násilí. Na druhé straně se ale do stale většího počtu zemí třetího světa rozšiřují jaderné zbraně. Místo systémových blokových zájmů, v mnohých případech spojených ideologicky, začínají převažovat požadavky států, národů, národností či skupin zemí. V době kosmopolitizace, a univerzalizace se na druhé straně stale silněji projevuje u dezorientovaných mas nacionalismus. Nelze proto podceňovat skutečnost, že jedním z vážných ideologických faktorů současného geopolitického systému (zatím v latentní podobě) se může stát nacionalismus, brzda internacionalistických procesu.
Konec bipolárního systému světa způsobil rovněž vážnou erozi poválečného uspořádání světa, především otázku neměnnosti současných hranic. Sjednocení Německa, rozpad Sovětského svazu, Československa, Jugoslávie se staly významným faktorem nového pohledu na celý proces radikálních nacionálních procesu. Počet hlavních světových velmocí byl doplněn o další státy, regionální seskupení, mezinárodní organizace, ale i nadnárodní monopoly, kteří všichni mají vliv na světové politické hnutí. Vertikální propojení zemí, charakteristické pro bipolární svět se mění na „horizontální“ vzájemnou závislost.