4.1. Půdní druhy

1) půdy lehké (písčité) – lehce obdělávatelné půdy, které mají dostatek jílových částic. Jsou hodně provzdušněné, dobře propustné pro vodu a obsahují málo humusu.

2) Půdy středně těžké (hlinité) – středně obdělávatelné, mají přibližně stejný podíl pískových, al ei jílových částic. Bývají hluboké a jsou to zemědělsky výhodné půdy, které jsou rozšířené v nížinách.

3) Půdy těžké (jílovité) – jsou nesnadno obdělávatelné, mají nadbytek jílových částic. Jsou pro vodu i vzduch hůře , mají velkou vodní, ale malou vzdušnou kapacitu. Velká část vody je vázána jílovitými částicemi a tím je pro rostliny nepřístupná.

Struktura a pórovitost patří vedle zrnitosti k základním fyzikálním vlastnostem půdy. Struktura půdy se projevuje jako schopnost půdní hmoty seskupovat se nebo se rozpadat v různě veliké shluky. Tato vlastnost má velký vliv na úrodnost.
Mezi pevnými částicemi půdy jsou volné prostory – póry, které umožňují pronikání vody a vzduchu do půdy. Pórovitost je množství pórů vyjádřené k určitému objemu půdy. Z agronomického hlediska jsou nejvýhoodnější půdy pórovité s drobně hrudkovitou strukturou.

Chemické složení půdy a půdní reakce jsou také velmi sůležité vlastnosti půdy. Reakce je určována aktivitou volných iontů v roztoku a ovlivňuje život edafonu. Reakce může být neutrální kolem pH 7, kyselá pod 7 nebo zásaditá – nad 7. Většinou je nejlepší neutální prostředí

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Pedosféra
4. Pedosféra
4.1. Půdní druhy
4.2. Půdotvorní činitelé
4.3. Půdní horizont
4.4. Horizontální zonálnost
4.5. Vertikální zonálnost
Články na hledaný výraz „Pedosféra“ naleznete na bezuceni.cz