Hlavní oblasti chemického průmyslu

Začátkem 90. let se postavení hlavních světových výrobců a exportérů chemikálií (s výjimkou evropských postkomunistických zemí) příliš nezměnilo, přestože sílí tendence rozvíjet chemický průmysl v rozvojových zemích, zejména petrochemii, výrobu hnojiv a umělých hmot. Relativně nejvíce se chemický průmysl rozvinul v Brazílii, Mexiku, Indii a Saudské Arábii. Evropské RTE reprezentují více než 35 % světové výroby, z toho rozhodující část připadá na země EU. Podstatná část výroby je soustředěna v těchto oblastech:
– severní Itálie se značnou koncentrací závodů v Lombardii (Milán a široké okolí) vyrábějících plasty, chemická vlákna, barviva, léky, kosmetické výrobky, v Piemontu (Turín a okolí) s gumárenstvím a výrobou umělých vláken v Ligurii (Janov s fotochemií – 3/4 celostátní produkce),
– horní Porýní a dolní tok Mohanu se středisky v Basileji a okolí (léky, barviva), Ludwigshafenu (základní chemie a organická syntéza), Karlsruhe (petrochemie) a v aglomeraci Frankfurt nad Mohanem (zpracování uhlí z Porúří, dovážené ropy a zemního plynu),
– Porúří a dolní Porýní se specializací na obory základní chemie (Leverkusen, Krefeld, Duisburg, Wuppertal, Köln) a petrochemie (Gelsenkirchen, Dinslaken, Köln),
– severní a severovýchodní Francie, povodí řeky Maasy v Belgii, aglornerace Lille, Charle¬roi s výrobou kyseliny sírové a hnojiv,
– pařížská oblast s rozmanitou tradiční spotřební chemií opírající se o kvalifikované kádry a spotřebu,
– konurbace Merseyside a Manchester se specializací na základní chemické obory využívající místní uhlí,
– oblast v ústí řek Tyne a Tees a jižní Wales s komplexem výrob anorganické i organické chemie (uhlí z okolí Newcastle, dovážená ropa),
– petrochemické kombináty ve velkých dovozních přístavech (Hamburg, Antverpy, Amsterdam, Lodýn, prostor Liverpool – Manchester, Gent, Marseille, Terst atd.).