Ekologický faktor a rozmístění

Ekologický faktor a rozmístění
V posledních dvou desetiletích je v ekonomických (ale i politických) souvislostech patrný rostoucí vliv tzv. ekologického faktoru (dimenze) na hospodářský rozvoj. Projevuje se ve snižující kvalitě přírodního podsystému, která dopadá negativně na fungování ekonomiky a tím i na životní úroveň obyvatelstva, Ukazuje se, že i přes veškerý technický pokrok je společnost stale závislá na přírodě. Další hospodářský rozvoj se nemůže zakládat na dominaci nad přírodou, ale na harmonické interakci ekonomiky a přírody – společensko-ekonomické a přírodní reprodukci. Ekonomická reprodukce je materiálově a energeticky závislá na přírodních zdrojích (využívá je a transformuje pro potřeby společnosti, odpady z výroby a spotřeby vrací do přírody). Donedávna přírodní podsystém plnil funkci „zpracovatele“ těchto odpadů bez zpětných negativních důsledků pro ekonomickou reprodukci. Pohlcovací schopnost přírody byla sice životní podmínkou, ale nikoliv faktorem reprodukce. V okamžiku, kdy tok odpadů začal převyšovat absorpční kapacitu přírody, vyvolalo to negativní důsledky. Projevují se jako: přímé a nepřímé ztráty a škody ze znehodnoceného přírodního podsystému. Tyto vyvolávají zvýšené náklady (spojené s likvidací škod, vyhnutí se ztrátám a kompenzací škod apod.), jejichž podstatnou část tvoří náklady na ochranu a rekonverzi přírodního prostředí, pro něž se vžívá pojem ekologického zatížení ekonomické reprodukce, prakticky znamená zvýšení nákladů při stejném produkčním efektu.
Specifickým rysem ekologického znehodnocování životního prostředí je skrytost (latentní charakter škod vnímaných s časovým odstupem) a odvětvová i prostorová rozptýlenost. Kromě toho původci škod nejsou totožní s nositeli škod.
Nedílnou součástí reprodukčního procesu jsou vnější ekonomické vztahy, které zprostředkovávají propojení národních ekonomik se světovým hospodářstvím. Vzhledem k narůstající mobilitě produktů znečištění, překračující hranice, nabývají charakteru mezinárodní dimenze. Proto se mezinárodní ekologické faktory staly integrální součástí mezinárodních hospodářských vztahů. Logicky se zvyšuje ekologická náročnost zapojení zemí do mezinárodní dělby práce. Vliv ochrany životního prostředí na mezinárodní obchod se projevuje v několika rovinách:
– stimuluje poptávku po nových typech výrobků a investičních celků,
– zvyšuje poptávku po klasických surovinách,
– promítá se v cenách výrobků, které musí vyhovovat příslušným mezinárodním normám ochrany životního prostředí,
– normy ochrany životního prostředí se fakticky mohou projevit jako mimocelní bariéra vývozu.
Za současné expanze vědy a techniky do ekonomické praxe se přesunuje konkurenční boj na zahraničních trzích z oblasti cenové do oblasti kvalitativních parametrů, jejichž podstatnou součástí jsou požadavky ochrany životního prostředí.