4.9. V miocénu došlo k vyzdvižení Vnějších Karpat z druhotné geosynklinály

V miocénu došlo k vyzdvižení Vnějších Karpat z druhotné geosynklinály, přičemž ty zasahují přímo i naše území. Na základě geologické stavby lze toto pohoří označit jako flyšové, neboť je budováno flyšovými horninami, které se vyznačují střídáním sedimentů hrubozrnných (slepence, pískovce), vytvářejících mocnější vrstvy v podobě lavic, a jemnozrnných (jílovce), vytvářejících tenké vrstvy mezi hrubozrnnými sedimenty. Stáří flyšových hornin se pohybuje od konce křídy do konce paleogénu. K vrásnění Vnějších Karpat došlo v miocénu a pliocénu; Vnější Karpaty mají příkrovovou strukturu a lze v nich identifikovat několik pásem, přičemž příkrovy jsou nasunuty od jihovýchodu k severozápadu, tedy do okrajových částí karpatského oblouku.

Ve Vnějších Karpatech lze rozlišit dvě hlavní příkrovové jednotky:
vnější (krosenské) příkrovy, kam v České republice patří oblast Ždánického flyše (pásmo Mikulovská vrchovina – Ždánický les – Litenčická pahorkatina – Hornomoravský úval). Za linií Hornomoravského úvalu vnější příkrovy pokračují jednotkou slezskou a podslezskou, která zasahuje Hostýnsko-vsetínské vrchy, Moravskoslezské Beskydy, Slezské Beskydy a jejich podhůří směrem do Ostravské pánve. Pro horniny jak ždánického, tak slezského regionu platí, že vznikaly sedimentací v moři na okraji Karpat a jejich materiál pochází hlavně z Českého masivu.
vnitřní (magurské) příkrovy, ke kterým v České republice řadíme Bílé Karpaty, Javorníky, část Vsetínských vrchů a Vizovickou vrchovinu. Vnitřní příkrovy jsou budovány hlavně eocenními sedimenty, jejichž původ je v materiálu, jenž byl snášen z Centrálních Karpat.

Pro Karpaty na našem území je typické, že jak došlo k plochému nasunutí vnějších a posléze vnitřních příkrovů, tak na rozhraní jednotlivých příkrovových jednotek byly z hlubších částí vyzdviženy izolované kry tvořené triasovými či jurskými vápenci, které jsou na rozhraní vnějších a vnitřních příkrovů zachovány ve formě vnějšího bradlového pásma. To je ve své podstatě tvořeno ostrůvky vápencových hornin, které na naše území přecházejí u Mikulova z rakouského Weinviertelu a přecházejí přes východní část Chřibů, Podbeskydskou pahorkatinu a dále pokračují do Polska.

Poznámka. Vnější bradlové pásmo nemá pranic společného s vnitřním bradlovým pásmem, které územím republiky neprochází. Vnitřní bradlové pásmo odděluje pásma Vnitřních a Vnějších Karpat a má charakter jakési sníženiny plné vápenců táhnoucí se od Pováží po východní Slovensko.