Orientace na obloze

2.6. Orientace na obloze

Obzorníkové souřadnice
– výška hvězdy (nad rovinou obzoru – od 0° – tj. východ – do 90° – tj. kulminace), úhel měřený po výškové kružnici
– azimut hvězdy – úhel, který měříme po obzoru směrem od jižního bodu ve smyslu otáčení hod. ručiček po průsečíku výškové kružnice roviny obzoru (tj. vzdálenost od bodu, měříme po horizontu)
– základní rovinou je rovina obzoru
– výška a azimut se během dne mění → proto rovníkové souřadnice (deklinace a h. úhel se během dne nemění)

Rovníkové souřadnice
– deklinace – úhel na deklinační kružnici od roviny rovníku po průsečík s hvězdou (měříme výšku hvězdy nad rovníkem na deklinační kružnici, ta prochází světovým pólem)
– hodinový úhel – v rovině rovníku od jeho průsečíku s meridiánem po průsečí s deklinační kružnicí

O: Kde je sluníčko v den jarní rovnodennosti, když jsme na S pólu? (asi na obzoru…)
– deklinace Slunce – nabývá hodnot mezi 23,50 až -23,50 – obratníky; určuje, kde je Slunce v nadhlavníku.

3.1. Sluneční soustava – rozložení planet
a) vnitřní – malé planety: Merkur, Venuše, Země, Mars – jedná se o planety zemského typu (terestrické planety)
– mezi Marsem a Jupiterem je obrovská propast (mezera) s velkým výskytem asteroidů
b) vnější – velké planety: Jupiter, Saturn, Uran, Neptun – mnohem větší, plynný povrch planet

Slunce
– tvoří 99% hmotnosti naší SS
– termojaderná reakce probíhá pouze ve středu Slunce (20milionů0 Kalvína)
– zachytáváme asi jen miliardtinu E, co Slunce produkuje
– jádro dochází k syntéze H2 na He za obrovského tlaku a teplot, při tom se uvolňuje energie, termonukleární reakce
– fotosféra – než energie dorazí z jádra k fotosféře, trvá to dost dlouho; teplota 55000K
– konvekční buňky – jsou místa, kde protéká více tepla a méně tepla, navenek se chladnější místa projevují jako tmavé skvrny
– charakter záření – produkuje elektromag. Záření (0,4 – 0,7μm – viditelná oblast; 400 – 700μm – polovina); necelá polovina dlouho vlnné, necelých 6% připadá na krátkovlnné