Naproti tomu Löschova teorie „tržních zón“

Na základě těchto požadavků řeší teorie otázku jaké je prostorové rozmístění podniků vyrábějících výrobky s rozdílnými dopravními náklady, rozdílnou funkcí poptávky a různou hospodárností – efektivností.
Christaller považuje za centrální místa taková centra, která zásobují své okolí. Tato centra mohou patřit do rozdílného řádu nebo skupiny. Přitom řád do kterého centrální místo patří je definicí určen v závislosti na rozměru oblasti, do které dodává své zboží.
Centrální místa tedy musí být umístěna ve stejných vzdálenostech od sebe tj. rovnostranný trojúhelník. Z toho vyplývá, že tržní oblasti budou mít tvar 6úhelníku. Tato struktura systému centrálních míst je založena na předpokladu, že centra nižšího řádu se rozmisťují teprve potom, co je omezován tržní prostor center daného řádu. Nedostatkem teorie je, že nedovoluje specializace mezi centrálními místy.

Naproti tomu Löschova teorie „tržních zón“ vychází z budování tržní sítě zdola od základní jednotky tj. jediného výrobce. Za výše uváděných předpokladů umístění průmyslové aktivity závisí na nákladech na transport, struktuře poptávky, a ekonomických vztazích – ceny, výše poptávky. Jsou-li ekonomické výhody značné je průmyslová činnost centralizována. Náklady na dopravu však nejsou zanedbatelné – to způsobuje vytvoření kruhové tržní oblasti okolo zdroje – neboť uvažujeme rovnoměrné náklady na dopravu ve všech směrech. Pokud je více dodavatelů a každý je umístěn v centru své oblasti, bude výsledný tvar tržní oblasti hexagonální.
Dopravní náklady jsou odlišné pro každý druh průmyslu a proto se budou lišit i velikosti tržních oblastí. Výsledky této teorie můžeme shrnout následovně:
– Tržní sítě výrobků se navzájem překrývají
– V oblasti je nejvyšší centrem, vyrábějící všechny druhy výrobků
– Dochází ke specializaci jednotlivých center, rozdělení pracovních sil a obchodu
– Dochází ke koncentraci výroby v určitých centrech a tím ke koncentraci obyvatelstva.