Kartografické vyjadřovací metody

Kartografické vyjadřovací metody
– specifické využití prostředků s koncovým účelem, který chci vyjádřit
1. bodové znaky
2. čárové znaky – průběh reálně existujícího jevu
3. plošné znaky
4. tečková metoda
– např. koncentrace obyvatelstva
– velikost tečky – v mapovém obraze je neměnná
– váha tečky – jaké množství znázorňuje (např. 50 000 obyvatel)
5. metoda isolinií
– linie spojující místa se stejnou hodnotou jevu
– např. izotermy, izobary…
6. metoda lokalizovaného diagramu
– diagram vložený do plochy mapy, který se vztahuje k jednomu bodu (sídlo, továrna…)
– např. počet obyvatel v krajském městě
7. metoda kartodiagramu
– hodnota, kterou vyjadřuje se vztahuje k ploše celého území
6. a 7. vyjadřují především kvantitativní a absolutní hodnoty – počet obyvatel, zdravotnických zařízení – dá se to fyzicky dopočítat, nají statistický původ

8. metoda kartogramu
– většinou plošným způsobem vyjadřuje relativní nebo střední hodnotu
– např. produkce zemědělských plodin jednotlivých krajů

9. metoda anamorfózy
– zkreslení např. za účelem vyjádření kvantitativního znaku → plocha nevyjadřuje velikost území, ale např. počet vojáků v armádě, roční náklady na zbrojení

Znázornění polohopisu a výškopisu na mapách
1. polohopis
– geografická přesnost
– geografická věrohodnost
2. výškopis
– znázornění třetí dimenze ve dvojrozměrné mapě
o kopečková metoda – na starých mapách
o znázornění šrafami
– šrafy = spádnice, krátké čáry orientované ve směru největšího sklonu terénu
– vyvolává plastický dojem
– umožňuje odstupňovat intenzitu sklonu → matematická definice šrafy (síla, hustota atd. čar)
o znázornění vrstevnicemi (=izohypsy, horizontály)
– nejprve se začali používat hloubnice (pro znázornění dna řek)
– barevná hypsometrie – výškové stupně značeny různou intenzitou barev; prostor mezi dvěma hraničními izohypsami je vybarven určitou barvou
+ stínování – umocňuje plasticitu mapy, zdroj světla je v levé horní části mapy (na severozápadě)