Hypotéza prostorové zákonitosti sociálně a ekonomickogeografických jevů

Hypotéza prostorové zákonitosti sociálně a ekonomickogeografických jevů
Pro geografické jevy lze vyslovit hypotézu, že „s rostoucím vývojovým stupněm (hierarchickou úrovní) jevu dochází jednak ke zvětšení jeho prostorové dimenze (jeho územnímu rozšíření), jednak k prohloubení jeho integrace (projevující se prostorovou koncentrací, resp. diferenciací mezi jadernou koncentrací a periferním zázemím). Mezi světovou a stávající globální (globalizující se) ekonomikou v jejích sociálně, resp. ekonomicko-geografických aspektech se tento hypotetický vývoj projevuje zvlášť markantně.
Není tedy možné souhlasit s konzervativní vizí o „nemožnosti současně rozšiřovat a prohlubovat EU“ (jakožto regionálně formalizovaný institut současné evropské ekonomiky), kterou Václav Klaus tak obhajoval v debatě na téma Evropa roku 2020, konané v rámci 35. zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu (25. – 30. 1. 2005).

 v zemědělství k posledním celosvětově výrazným změnám došlo před 30 – 40 lety (nasazení traktorů a celková mechanizace, rozvoj chovu ve výkrmových halách, uplatnění hybridů v rostlinné i živočišné výrobě aj.),
 v poslední době jsou obdobné změny charakteristické v obchodu (supermarkety nemilosrdně drtí malé i velké obchody).
Základem dlouhodobých prognóz je, že na rozdíl od současné ekonomiky založené na fosilních základech, bude ekonomika 21. století především využívat obnovitelné zdroje produkované na zemědělské půdě. Na místo uhlí, ropy zemního plynu atd. budou energeticky využívány recentní kulturní rostliny, tedy produkce vyrobená současným zemědělstvím. Cílově se pak uvažuje v zemědělství vyrábět až 50 % celkové roční spotřeby energie a 90% chemických látek uhlíkatého charakteru. Také jiné zemědělské plodiny mohou být geneticky modifikovány k produkci chemikálií, biopolymerů, vláken apod.
(In: Čuba, F.-. Hurta, J: Ekonomika 21. století bude postavena na biobázích, příl. HaNo z 12.3. 2001, s. II (6))