4.1.2.Etapizace vzniku a rozvoje průmyslu
1. Raná fáze – období let 1500 až 1770, byla založena na nových poznatcích a rozvoji společnosti, vzmáhajícím se užitím inovací v technice a organizaci ekonomických činností (v nákupních, odbytových i pracovních organizacích). Základem industrializace byla nejen výrobní koncentrace textilní, sklářské výroby a výroby porcelánu (manufaktury se 100, na počátku 17. stol. až 1 tis. osob), ale od 16. století i územní zkoncentrování manufaktur (a to především v Anglii). Podobný proces působil i mimo Evropu, např. u barvíren (indigo) a cukrovarů v západní Indii (1694). Ve střední a západní Evropě byla pro lokalizaci výhodná především údolí středohor s možnostmi vodního zásobování a nasazení hydroenergie. Jako první továrna je Hoskinem uváděn závod na výrobu hedvábí v Derby (1718).
2. Fáze 1. průmyslové revoluce – ve II. třetině 18. století začíná přibývat propojení výroby s mechanizací, která umožnila nahradit ruční práci stroji. Dále pokračoval přechod ke koncentrované tovární výrobě, především však došlo k nasazení nových druhů energií (především na bázi kamenného uhlí) a k zavedení nových dopravních systémů (v souvislosti s vynálezem parního stroje Wattem (1765)). Sestrojení prvního tkacího stroje Arkwrightem (1769) pak znamenalo nastolení počátku silného průmyslového rozmachu ve věku strojů. Začala éra továrních sídlišť se 7 až 8 poschoďovými budovami, což napříště změnilo města ve smyslu krajinného prostoru.
3. fáze – začínající zhruba v období 1870/80 a sahající až k 1. světové válce – byla charakteristická intenzivním prostorově inovačním rozšířením revoluce v dopravě (tehdejší výstavba a rozšíření železniční sítě osobní a nákladní dopravy), které silně ovlivnilo další prostorový rozvoj průmyslu. Přestože severozápadní Evropa byla ještě stále v centru přitažlivosti prostorového vývoje průmyslu, výstavba dopravní sítě se rozšířila též mimo evropskou oblast, obzvláště tím byly zasaženy koloniální země se svými nerostnými surovinami. To podpořilo další mimoevropský průmyslový rozvoj se současným rozvrácením výroby ve starých průmyslových regionech (přímo se dají najít první vklady pro vznik tzv. odstředivého průmyslu).
4. fáze – desetiletí po 1. svět. válce je ukončeno světovou hospodářskou krizí (1932) – vyznačuje se rychlým oživením průmyslového vývoje po 1. světové válce a vtažením stále většího počtu zemí do průmyslového rozvoje. Je spojeno s vybudováním makrochemie na bázi uhlí a ropy a též rozmachem elektronického průmyslu, ale rozhodujícím se nakonec stal inovační nárůst automobilizace v systému dopravy.
5. meziválečná fáze – postihuje období od světové hospodářské krize až ke 2. světové válce – hospodářský vývoj je více uzavřený a stále více ovlivňován působením státu (to je podmíněno odrazem zkušeností ze svět. krize). Dochází k šíření neomerkantilistických tendencí (dovoz s celními bariérami), k poklesu industrializačních tendencí v mimoevropských rozvojových zemích (odrazem vlivu obranných faktorů v rozmísťování průmyslu v tomto meziválečném období je tehdejší snaha o dalekosáhlé zásobování).
6. poválečná fáze – 2. světová válka je prahem k nové bouřlivé fázi prostorového rozvoje průmyslu, charakterizovanou přibývajícím politickým osamostatňováním původně silně závislých oblastí a jejich industrializací (jejich orientace na vznik základní struktury průmyslu). V tradičních průmyslových oblastech toto období končí v r. 1974, tj. energetickou krizí, spojenou s prosazením nového oceňování surovin.
7. fáze do konce 80. let ukončená likvidací blokového rozdělení světa světového průmyslového vývoje.
8. fáze od počátku 90. let je spojena nejprve s tendencí k výrazným přesunům průmyslového rozvoje, od poloviny desetiletí pak s celkovou globalizací světové ekonomiky.
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Geografie průmyslu
4. 1. DEFINICE GEOGRAFIE PRŮMYSLU
4.1.1. HISTORIE PRŮMYSLOVÉHO VÝVOJE
4.1.2.Etapizace vzniku a rozvoje průmyslu
Články na hledaný výraz „Geografie průmyslu“ naleznete na bezuceni.cz
