Další rozvoj obecných představ o formování prostorových struktur průmyslové výroby

Další rozvoj obecných představ o formování prostorových struktur průmyslové výroby a vznik „abstraktní prostorové geografie“ a dalších proudů především v anglosaské geografii v 60. letech umožnil všemožné využití matematických nástrojů (matematizace geografie) a výpočetní techniky (computerizace vědy). Proto nejprve v USA, později na celé světové frontě se vedle architektů, ekonomů a inženýrů též geografové stávají jakýmisi techniky v praktických procesech lokalizace a rozvoje prostorových struktur průmyslu a dalších ekonomických aktivit (aplikovaná průmyslová geografie). Nejmodernějším přístupem v geografii průmyslu je empirický behaviorismus, který pomocí dotazníků nebo rozhovorů řeší otázky psychického vnímání průmyslové výroby jedinci až celou společností.
Přesto až do současnosti lze v geografických pracích o průmyslové výrobě vystopovat přetrvávání rysů protovědecké ekonomické a industriální geografie. I dnes se lze setkat s geografickými prácemi, v nichž například výklad stávající lokalizace průmyslových a jiných ekonomických subjektů ještě zůstává na úrovni zjednodušujícího determinismu prostředí. Poměrně běžné a opodstatněné je také uplatnění „inventarizačního“ pojetí ve školních učebnicích a školních atlasech.
Také celé úsilí o vybudování ekonomické a industriální geografie jako plnohodnotné vědní disciplíny však mělo svoji nezanedbatelnou negativní stránku. Dřívější značný zájem obchodníků, resp. průmyslníků o geografické informace se totiž při jejich cestě za ziskem dávno přiklonil od geografa k ekonomovi. Ekonomická geografie a zejména geografie průmyslu se tak dostává na okraj zájmu společnosti. Podle světového fóra futurologů to může odrážet i počínající „západ slunce“ pro průmyslovou éru, která vyústila svými rozpornými a přírodu ohrožujícími aspekty do stadia, v němž se ztrácí naděje a smysl hodnot široce chápané prosperity života (K. Ivanička, 199 ).
Tomu se ekonomická geografie a zejména geografie průmyslu brání hledáním nových funkcí, což v posledním období vyúsťuje až k procesu vnitřních proměn, změně a novému definování vlastního předmětu a cílů těchto geografických disciplín.