Geografická etapizace vývoje světové ekonomiky
Geografická etapizace vývoje světové ekonomiky
Z pohledu systémově geografického, hodnotícího vnitřní, ale i teritoriální složitost světového ekonomického systému, navrhuji vyčlenit také čtyři, ale poněkud časově a dějově jiné základní etapy.
Vývojové etapy světového hospodářství:
1. Lokální (individuální) ekonomika
2. Mezinárodní ekonomika (od II. poloviny, posl. třetiny 19. století)
3. Světová ekonomika (po II. svět. válce)
4. Globální ekonomika (od konce 80. a začátku 90. let)
Vznik živností – vydání živnostenského řádu 1859 uvolnilo poměry pro živnostenské podnikání
Druh živností a) reálné (možný smluvní nebo dědický převod) a osobní (nepřevoditelné),
b) svobodné (omezovala jen nesvéprávnost a nebyl vydán individuální soudní zákaz), řemeslné a obchodní (jmenovitě přes 50 různých povolání podmíněných zručností, vyučením v oboru a praxí) a koncesované (cca 40 živností, pro podnikání bylo nutné získat povolení na základě prokázání zvláštní způsobilosti pokud jde o vzdělání a odbornost, zohlednění místních potřeb, řádného a bezpečného provozu),
c) drobné a tovární
(o zařazení rozhodoval individuálně Zemský úřad za předpokladu, že podnik pracoval v uzavřených dílnách, zaměstnával nejméně 20 pomocných pracovníků, používal stroje, v podniku byla zavedena účelná dělba práce a podnikatel již „jen“ řídil a manuálně nepracoval)
Poznávací základy vědeckých programů, jenž jsou bazickými kameny současných objevů, byly zformovány v prvním desetiletí 20. stol. (Planckova konstatnta, Einsteinova teorie relativity, Russelovo pojetí matematiky a logiky a konec konců i Leninovým Materiálismem a empiriokriticismem). Ve druhé polovině 20. století pak přechod od původní integrace vědy ve formě hybridů (biochemie) dopěl až k samé hranicí specializace vědy. Od půli 20. století se proto počala velmi dynamicky formovat integrace vyšší, integrace typu syntézy metod. Klasickým příklad takovéto integrace vědeckého poznání je kybernetika a vznik interdisciplinárních přístupů. Právě tyto nové poznávací metody dovedly industriální proces s jeho masovou výrobou až na hranici výkonnosti tradičních technologických principů. Novým východiskem pro přechod k nastávajícímu technologickému principu se stala informační revoluce s jejím digitálním základem.
Toto období se proto také vymezuje slovy, že skončila průmyslová a začala postindustriální epocha společenského vývoje (digitální svět).
