Své plody začíná přinášet i tehdejší reforma vysokoškolské geografie
Své plody začíná přinášet i tehdejší reforma vysokoškolské geografie. Otevírá se tak období, které Z. Lacoste (1976) příznačně nazývá obdobím „geografie profesorů“. To je spojeno s širším uplatňováním vědeckých, zobecňujících přístupů, které směřují k poznání dílčích prostorových zákonitostí průmyslové výroby. Geografie profesorů současně reaguje i na dosavadní deterministickou předpojatost protogeografie a aplikuje analytický přístup, všímající si všech detailů a souvislostí, jak si toho vědecký přístup vyžaduje. Zejména však pro ekonomickou a průmyslovou geografii „objevuje“ antideterminismus a tím i zvláštní roli lidského faktoru a faktoru historické tradice (tj. počátek chápání geografické inercie). Prosazení této zásadní změny v průmyslově geografickém myšlení snad nejlépe vystihuje v roce 1948 J. Sporch, když dospívá k závěru, že lokalizace průmyslu do určitého konkrétního místa je spíše než výsledek jakýchkoliv jiných faktorů důsledkem rozhodnutí člověka.
Zvláště velký rozmach v rámci geografie průmyslu tehdy prožívá zpracování geografických monografií o průmyslové výrobě. Vznik monografií i v dalším období (prakticky až do konce 70. let) umožnilo jejich další rozdělení do několika skupin, neboť monografickou metodou je možné postupovat na úrovni:
– závodu nebo monoindustriální lokality (výsledkem byl pokus o zformování geografie závodů jako samostatné dílčí disciplíny),
– města (průmyslového centra) nebo malé či větší oblasti,
– průmyslového odvětví,
– makroekonomické, zahrnující průmysl celého státu až veškerého průmyslu na Zemi.
(O rozlišovacích úrovních, odpovídajících objektivnímu rozčlenění průmyslové výroby viz dále).
Monograficky pojatým pracím je nutno vedle často popisného zaměření přiznat i jejich významnou úlohu ve vlastním vývoji geografie průmyslu, resp. industriálně geografického myšlení. Umožnily totiž:
– rozbourání zjednodušující deterministické kauzality lokalizace průmyslu na fyzicko-geografické prostředí (úloha ekonomických a politických faktorů),
– pochopení důležitosti historického přístupu, resp. geografické inercie (rozdílnost lokalizace převzaté z dřívějška a naopak bez vlivu minulého dědictví),
– poznání geografických (prostorových) souvislostí (úloha starých civilizačních regionů o vysoké lidnatosti a rozmístění průmyslu),
– vyzdvižení role náhodné okolnosti (působení lokálního patriotismu – podnikavost jednotlivce v místě svého rodiště vyvolá v život ekonomickou aktivitu tam, kde nejsou příslušné přírodní předpoklady či suroviny).