Příčiny a následky porušování ekologické rovnováhy v globálním měřítku

Příčiny a následky porušování ekologické rovnováhy v globálním měřítku
Rostoucí počet světové populace (člověk jako biologický tvor existuje nejméně 2 milióny let, ale první miliarda globálního počtu obyvatel byla dosažena v r. 1830, druhá v r. 1930, třetí v r. 1960, čtvrtá v r. 1975 a pátá miliarda v r. 1988) a její zabezpečení dostatečnými zdroji potravin intenzifikací zemědělské výroby a rozšiřováním obdělávané půdy.
Rostoucí urbanizace, především velkoměstských aglomerací a konurbací (dramatického zrychlení dosahuje v rozvojových zemích – v r. 1950 zde bylo pouze jediné velkoměsto s počtem obyvatel přes 1 mil., v r. 1960 již 10, v r. 1980 22 a v r. 2000 přes 60 – z toho 20 bude mít přes 15 mil obyvatel), která zvyšuje tlak negativních vlivů „umělého životního prostředí“ neodpovídající biologickému základu člověka.
Pokračující územní koncentrace moderní hospodářské aktivity do tradičních či nově vznikajících obvodů, v nichž přispívá k znehodnocování životního prostředí nad únosnou míru. Např. 70 % hospodářského potenciálu Japonska a 53 % obyvatel je soustředěno na 2 % rozlohy teritoria, v ČR přes 60 % průmyslu a 80 % služeb je na 1/7 území.
Vyčerpávající neobnovitelných i obnovitelných přírodních zdrojů v souvislosti s rostoucími nároky na spotřebu surovin biotického či abiotického původu. Problémem je především nerovnoměrné rozložení těchto zdrojů a jejich přeprava do vzdálených spotřebitelských oblastí. Ekologickou rovnováhu výrazně narušuje likvidace lesů (především v rovníkové oblasti) a znehodnocování půd (v nižších zeměpisných šířkách přispívá k rozšiřování pouští).
Narůstající množství odpadů ve spojení s jejich likvidací, jejich růst nejméně dvojnásobně převyšuje růst odvětví materiální výroby, přitom moderní zemědělství jich začíná produkovat více než průmysl.
Vědeckotechnický pokrok je spojen nejen s rozvojem produktivních sil společnosti, ale především s rozšiřováním nároků na spotřebu tovarů (a služeb), která v rozhodující míře stimuluje produkci. Každá hospodářská činnost působí na biosféru víceméně rušivě. Tyto negativní reakce, vycházející z jednotlivých složek hospodářské činnosti, se v součtu projevují v porušování ekologické rovnováhy v globálním měřítku. Následkem toho se stale naléhavěji rýsuje možnost omezení biologické základny a fyzické existence i reprodukce světové populace.