Energetický průmysl
v sobě zahrnuje průmyslové získávání primárních energetických zdrojů a jejich zpracování (úpravu) na různé druhy sekundární energie (ropné deriváty, koks, svítiplyn, elektrická energie). V rámci rozvoje hospodářství rostou nároky na množství a kvalitu energie, proto sílí tendence využívat stále efektivnější (energeticky účinnější) primární zdroje a zušlechťovat je ve stále větším rozsahu v sekundární energetické zdroje. Energie je základní podmínkou pro rozvoj všech sektorů hospodářství a palivově energeticky komplex klíčovým odvětvím moderní ekonomiky. Intenzifikace výroby a služeb, zlepšování pracovních a životních podmínek obyvatelstva jsou do značné míry určovány stavem a rozsahem energetického průmyslu. Ačkoliv se prosazuje tendence k úsporám energie, zůstává spotřeba energie jedním z ukazatelů úrovně hospodářského potenciálu oblastí(zemí). Podstatná část spotřeby energie (různých druhů a forem) je soustředěna v Evropě (40 %), Severní Americe (30 %) a Japonsku (10 %).
Energetický průmysl je významným činitelem rozmístění, jeho vliv určuje množství energie nezbytné k finální výrobě či zabezpečení provozní činnosti služeb. Zvláštní postavení energetického průmyslu ve vztahu k rozmístění vyplývá z toho, že energie primárních či sekundárních zdrojů je sice nezbytná k produkci většiny užitých hodnot, ale fyzicky (váhově) v nich není obsažena. V minulosti (nižší úroveň dopravy, vyšší dopravní náklady) „přitahoval“ energetický průmysl odvětví náročná na spotřebu energie, většina „starých“ průmyslových oblastí se územně zformovala u energetických zdrojů. Oblasti moderní hospodářské aktivity, v nichž roste spotřeba energie, „přitahují“ energetický průmysl, především výrobu sekundární energie. Moderní doprava umožňuje přepravu primárních (ale i sekundárních) energetických zdrojů do oblastí spotřeby i ze značných vzdáleností. Lokalizační váha energetického průmyslu relativně slábne.
Do počátku 50. let uspokojovaly vyspělé země svou potřebu v palivech a energii vesměs z vlastních zdrojů. Dovoz paliv kryl pouze 1/10 z úhrnné světové spotřeby. Do konce 70. let se tento podíl zvýšil na 40 %, z toho přes 80 % připadalo na ropu a zemní plyn (vývoz uhlí stagnoval). Od konce 60. let se zvyšuje i závislost USA na dovozu paliv (zabezpečuje 15 % spotřeby). V současné době dovoz paliv kryje cca 30 % světové spotřeby, jejich podíl na světovém exportu se snížil na 13 %. Největšími dovozci paliv j sou země s RTE Evropy spolu se zeměmi TE ve střední a východní Evropě (zatím závislé na dodávkách ropy a zemního plynu ze SNS) a Japonsko. Největší dodavatelskou oblasti je Jihozápadní Asie, především země při Perském zálivu, podstatně vzrostl význam Afriky, relativně poklesl význam Latinské Ameriky.
